První jaderný reaktor na území Československa byl spuštěn 25. září 1957, a sice v Ústavu jaderného výzkumu. Bádání v této oblasti však přinesla zajímavé výsledky, na Zeměkouli totiž kdysi existovaly i přírodní reaktory. Že to není možné?
Česká republika má v současnosti celkem deset jaderných reaktorů. Patří mezi ně čtyři reaktory jaderné elektrárny v Dukovanech, dva reaktory Temelína, dva reaktory v Centru výzkumu v Řeži u Prahy a dva reaktory na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, ten je však školní s výkonem 1 kW.
Výsledky výzkumů však potvrdily, že jaderný reaktor, jako takový, vlastně není pouze výsledkem lidské práce. V dávných dobách totiž údajně existovaly i reaktory přírodní. A že to byly doby opravdu dávné, dokládá fakt, že se jedná o dobu před dvěma miliardami let. Tato místa, kde se dokázala po určitý čas udržet štěpná reakce, byla objevena v oblasti Oklo v Gabonu v Africe. K závěru, že zde byl pravděpodobně přírodní reaktor, vedly vědce dva důležité fakty, které by jinak nebylo možné vysvětlit. Předně, v okolních horninách byly nalezeny izotopy prvků, které se jinde v přírodě nevyskytují a lze je získat pouze štěpením, jako například Plutonium. Dále byla nalezena koncentrace některých izotopů, která byla zvýšená oproti přírodní koncentraci jako je tomu u Xenonu či Neodymu. Koncentrace Uranu 235 pak byla v uranové rudě nižší, než je přírodní, muselo tudíž dojít k jeho úbytku vlivem štěpení.
V zásadě se tak vlastně jednalo o typ štěpného tepelného reaktoru. Vědci se domnívají, že vznik takového reaktoru umožnila vyšší přírodní koncentrace Uranu 235, která v té době dosahovala více než 3 procent. Vyšší obohacení paliva takového reaktoru společně s dostatečným množstvím vody vedlo nutně k vytvoření kritického až nadkritického stavu. Uvolňovaná energie postupně ohřála vodu, která se z reaktoru vypařila a ztratila tak své moderační schopnosti a reaktor se dostal do podkritického stavu. Opětovným zalitím reaktoru se vše rozběhlo nanovo, a to až do té doby, dokud byla dostatečná koncentrace Uranu 235.
Jak to tedy tenkrát přesně bylo? Je toto vysvětlení odpovídající nebo se snad mohlo jednat o zásah vesmírných civilizací?
Zdroj: ŠPENDLÍKOVÁ, Irena. Objevení přírodních jaderných reaktorů v rovníkové Africe aneb jak nahlížet na jadernou energii ve světle dlouhodobých vlivů na životní prostředí [online]. Praha: 14.11.2011
