Pražský umělec vytvořil dva metry dlouhou a zhruba metr vysokou pískovcovou sochu v rámci slavné liberecké výstavy Socha a město v roce 1969.
„Po instalaci sochy na podstavec provede restaurátor povrchové čištění,“ řekla Lucie Sládková z odboru ekologie a veřejného prostoru, který přemístění sochy zajišťoval.
Spolek za estetiku veřejného prostoru letos navrhnul přesun Nejdlovy sochy do participativního rozpočtu, ale projekt na finanční podporu nedosáhnul.
„Přišlo mi to líto, bral jsem to jako výraz nižší míry kulturnosti nás samotných. Takže jsme se před měsícem společně velmi rychle dohodli, že přesun uskutečníme i tak. Teď ještě musíme sochu vyčistit. Protože si to zaslouží nejen dílo samotné, Liberec jako město soch, ale i kultura jako celek,“ vysvětlil náměstek primátora Ivan Langr.
„Výtvarné umění je tu od toho, abychom je nemíjeli, všímali si ho, formovali si na něj názor, ať už je jakýkoli, a diskuzí – niternou i vedenou navenek – zvyšovali zájem o dědictví nás všech a krásno ve všech jeho podobách. A přidržíme-li se jen aktuální situace, pak navíc platí, že covid i nepříjemná vládní nařízení kultura přežije, pokud budeme sami chtít a něco pro to uděláme,“ doplnil náměstek Langr.
Autor plastiky, sochař a medailér a reprezentant v lyžování Slavoj Nejdl (1929 v Košicích – 2007 v Dolní Lomnici u Kunic) krátce studoval na VŠUP v Praze u Bedřicha Stefana a v letech 1950-53 na AVU u Otakara Španiela. Svůj osobní styl, založený na měkkém organickém tvarování si našel až ve druhé polovině 60. let. V té době se zúčastnil i významných sochařských výstav, jako byla 2. sochařská bilance Olomouc 1967 nebo Socha a město v Liberci v roce 1969. Jeho nejvýznamnějším dílem je Památník obětem fašismu a válek v Plzni, Pražané mají v paměti opukové reliéfní obklady stanice metra Hradčanská, které v roce 1978 vytvořil s Jiím Prádlerem. Od 60. let tvořil – spolu s grafikem Vratislavem Hlavatým – v zaplaveném lomu Chlum v Dolní Lomnici u Kunic.
Zdroj: Marcel Fišer, Sochařství.info
