Co vás čeká?
Klasické zabíjačkové speciality – jitrnice, jelito, prejt, tlačenka, prdelačka nebo ovar. Těšit se můžete na dobroty z udíren – klobásy, špeky, na uzené šunky. Na rožni se boudou točit selátka. Nebude chybět pečené koleno, bůček, žebírka a škvarky. Kuchaři vám naservírují další speciality – trhané vepřové, porchettu, plněné pelmeně nebo segedínský guláš. Ochutnáte maďarskou mangalicu, italské prosciutto, španělský salchichon a iberskou šunku. Vše můžete (hojně) zapíjet pivem, ciderem nebo svařeným vínem. Sladkou tečkou budou kynuté buchty, koláče a frgály.
Co je maďarská mangalica?
Mangalica nebo mangulica je plemeno prasat pocházející z Velké uherské nížiny. Vzniklo v 19. století zkřížením plemene z Bakoňského lesa s polodivokými vepři z Šumadije. Jméno vytvořil Vuk Stefanović Karadžić spojením starogermánského výrazu mangh („kříženec“) se slovanskou ženskou koncovkou -ica. Vyznačuje se dlouhou vlnitou, někdy až kadeřavou srstí, která umožňuje pást se venku i v zimě a to i v hlubokých mrazech kolem – 25°C.
Tím prasata dosahují přirozeného přírůstku sádla s obsahem tzv. zdravého cholesterolu. Maso je zároveň velmi chutné pro svou šťavnatost a jemnou konzistenci. Vyhledávají ho tedy jak labužníci, tak příznivci zdravé stravy. Pěstování plemene ale upadlo, protože má vysoké nároky na stravu a ve vrhu bývá maximálně osm selátek.
Tradiční maďarské speciality jako uherák nebo čabajka se podle originální receptury vyrábějí právě z masa mangalice.
Produkce mangalice je v Maďarsku limitována, také proto, aby plemeno neztratilo svou jedinečnost a exkluzivitu. Mimo území Maďarska se prasata mangalica vyváží jen výjimečně. Proto vše z mangalice není vůbec levné, maso zpravidla stojí jednou tolik než „obyčejné“ vepřové.
Mangalica má dokonce i svůj vlastní gurmánský festival – koná se vždy v únoru. Kde jinde, než v Maďarsku.
Zdroj: Praha 5
