Nejvyšší soud otočil průběh sporu mezi pacientem a Ústřední vojenskou nemocnicí v Praze. Muž, který v roce 2012 přišel o nohu po sérii komplikací následujících operaci, žaluje nemocnici o více než 100 milionů korun. Zatím bez úspěchu, ale po zásahu nejvyšší soudní instance dostává novou šanci.
Příběh začal vážným úrazem, při němž výbuch způsobil těžké poranění nohy včetně přerušení podkolenní tepny. Po přijetí do nemocnice podstoupil pacient cévní operaci, jenže tepna zůstala neprůchodná a končetina se nedostatečně prokrvovala. Druhý zákrok sice tepnu zprůchodnil, amputaci nohy nad kolenem to ale nezabránilo.
Obvodní soud pro Prahu 6 nejprve pacientovi přisvědčil takzvaným mezitímním rozsudkem, tedy rozhodnutím, které uznává oprávněnost nároku, zatímco konkrétní výši odškodnění by určil až rozsudek konečný. Nemocnice ale argumentovala tím, že tkáně se poškodily již v době mezi úrazem a první operací a postup lékařů tedy nebyl jedinou ani hlavní příčinou komplikací. Městský soud v Praze tento argument přijal a žalobu zamítl.
Nejvyšší soud se s takovým výkladem neztotožnil. Vycházel přitom ze základního principu občanského soudního řízení, podle nějž musí každý účastník prokázat skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Pokud nemocnice tvrdí, že by k amputaci došlo i při bezchybné péči, je to právě ona, kdo to musí dokázat. Nelze požadovat, aby pacient prokazoval opak.
„Pokud za této situace žalovaná tvrdí, že za škodlivý následek neodpovídá, je na ní, aby prokázala, že převažující či jedinou příčinou vzniku újmy byla jiná okolnost, na kterou žalovaná neměla vliv,“ stojí přímo v rozsudku.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Mluvčí nejvyšší instance Gabriela Tomíčková označila verdikt za upozornění na správný způsob použití obecných pravidel dokazování v medicínských sporech.
Zdroj: ČTK
