Od autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak se už nových kousků bohužel nedočkáme, Ladislav Smoljak už totiž více jak patnáct let není mezi námi. Duo po sobě však zanechalo velké množství kultovních filmů, povídek, a dokonce i patnáct divadelních cimrmanovských her. Patnáct her ale původně být nemělo, která měla být ta poslední? A měl vůbec Ladislav Smoljak hrát a režírova?
Krušné začátky
Ladislav Smoljak se narodil 9. prosince 1931 v Praze do rodiny krejčího a dělnice, jeho rodina z otcovy strany ale pocházela až z Podkarpatské Rusi. Možná tato část jeho krve v něm vzbudila zájem o romantické povolání režiséra a divadelníka. To ovšem nepřišlo hned, poté co odmaturoval na gymnáziu (1952) se neúspěšně pokoušel o přijetí na režii pražské DAMU. V roce 1957 pak vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické, poté byl asistentem na Fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy, profesorem matematiky a fyziky na střední škole v Brandýse nad Labem a na Večerní škole pro pracující v témže městě (1958–1961). Pracoval ale rovněž jako redaktor, vedl kulturní rubriku Mladého světa a pracoval i v Mladé frontě (1963–1975).
Zlatý věk
V šedesátých letech začal výrazněji spolupracovat se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem, se kterými založil Divadlo Járy Cimrmana, divadlo, které je dnes stejně známé jako to Národní. Ovšem, v 70. letech se stal scénáristou Filmového studia Barrandov a přišla tak jeho příležitost, většinou se Zdeňkem Svěrákem sepsali scénáře k takovým klasikám českého filmu jako Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Jára Cimrman ležící, spící a další filmy.
Poslední měla být Švestka
Právě hra Divadla Járy Cimrmana Švestka z roku 1997 měla být posledním počinem tvůrců Divadla Járy Cimrmana. To, že se mělo jednat o poslední kus prozradil Pavel Vondruška v dokumentu Cimrmani. Vysvětlil také, že pojem jevištní sklerotikon vlastně znamená, že herci jsou už staří. Nakonec se však o poslední hru nejednalo a Smoljak se Svěrákem přivedli na svět ještě další dvě.
Afrika a České nebe
Těmi dalšími dvěma hrami byly Afrika a České nebe. Afrika měla premiéru v roce 2002, České nebe dokonce v roce 2008. Tyto novinky už ale asi nebyly podle představ jednoho z hlavních představitelů ženských rolí Miloně Čepelky. V Africe hrál roli Cyrila Metoděje, ovšem v této hře prý nikdy nehrál rád a tak se role brzy vzdal. Podobný vztah měl ale i k jedné starší věci, a sice k Poslu z Liptákova. Původně se mu totiž ani tato hra nelíbila, a to dokonce natolik, že v ní odmítl hrát. Časem jí ale přišel na chuť.
Hru České nebe psali Smoljak se Svěrákem dva roky a oba se shodli v tom, že bylo velmi obtížné se po čtyřiceti letech spolupráce neopakovat. I proto tvrdili, že tato hra je už skutečně tou poslední. „Neměli bychom kazit, co už jsme napsali,“ prohlásil Svěrák.
Jistou zajímavostí je, že v této hře nebyl nikdy obsazen Pavel Vondruška, ačkoliv se jejího uvedení dožil. Ovšem, s jeho pamětí se to už horšilo, a tak už v roce 2008 hrával jen továrníka Meyera, šikovatele Vogeltanze, náčelníka Línou Hubu a dirigenta.
První hru komunisté zakázali
První hrou divadla byla hra Akt. V 80. letech ale byla zakázána a i autoři a členové divadla dlouho nevěděli proč. Jen náhodou se po jejím obnovení podařil zjistit důvod tohoto zákazu. Kolem 9. května volal někdo na ústředí, aby se hra kolem tohoto data nehrála a nebyl tak znesvěcen „akt osvobození“. Z pokynu se ale nějakým nedorozuměním stal rok a půl zákazu uvádění této hry a i díky tomu dostalo divadlo další nálepku jako problémové.
Nejlepší byl Záskok?
Hra Záskok byla napsána v roce 1994, premiéru měla 27. března t. r. A byla tak první hrou, která měla premiéru v současném působišti divadla. Byla také první hrou, která byla uvedena na prknech Národního divadla. Není jistě nezajímavé, že v ní měl hrát i přítel Zdeňka Svěráka Jaroslav Uhlíř. Poté, co však dvakrát nepřišel na představení ho v roli podruha Bárty nahradil Marek Šimon.
Sám Svěrák se o hře vyjádřil, že z divadelního repertoáru je asi tou nejlepší. To dosvědčuje i fakt, že v roce 1995 obdržela cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994.
Zdroj: CSFD, ZDJC
