Nepřístupný a prakticky zapomenutý hřbitov Na Skalce v pražském Bubenči se dočká záchrany. Tento záměr odsouhlasila Rada Prahy. Zdevastovaný hřbitov, na kterém se nepohřbívá už řadu let, by měl být svěřen příspěvkové organizaci Správa pražských hřbitovů.
„Úkolem Správy pražských hřbitovů bude hřbitov citlivě upravit a hledat smysluplný koncept dalšího využití, které nenaruší genia loci a pietní charakter místa. Hřbitov je v havarijním stavu, doslova na pokraji zkázy. Revitalizací by neměl přijít o dnešní romantiku opuštěnosti, ale současně by měla být zachráněna torza náhrobků,“ říká radní pro oblast sociální politiky a zdravotnictví Milena Johnová, která má ve své gesci i pražské pohřebnictví.
„Je velice dobře, že pozemek přechází do užívání Správy pražských hřbitovů, protože jinak by hrozilo, že se pozemek v budoucnu zastaví, jako se to stalo na jiných místech. Dle mého názoru bychom měli k podobným místům přistupovat s citem a pietou, používat je jako oázy pro zklidnění a relaxaci, nikoliv se k nim chovat jako k běžným stavebním pozemkům,“ doplnil Petr Zeman, předseda Výboru pro územní rozvoj, územní plán a památkovou péči Zastupitelstva hl. m. Prahy.
Pro SPH nepůjde o první podobný úkol. Při obnově hřbitova může čerpat ze zkušeností se záchranou nejstarších částí Olšanských hřbitovů, proměnou Malostranského hřbitova v pietní park, rehabilitací Evangelického hřbitova ve Strašnicích nebo s konverzí nevyužívaných kaplových hrobek na sdílená kolumbária. (Zdroj: MHMP)
Historie pohřbívání v Bubenči
Nejprve se v Bubenči pohřbívalo kolem kostela.
Ale doba josefínská nepřála tomuto a úředníci začli hledat jiné místo a vyhlédli si kostelní pozemky Na Skalce a Na plácku (dnešní ruské velvyslanectví). Zprvu (rok 1784) se věc ještě podařilo zastavit peticí předních bubenečských občanů. Ale musel být kolem kostela opravdu nával, když vrchnost tři roky nato povolila Bubenečským pochovávat u svatého Klimenta v Bubnech. Tady je také pochován tehdejší nejznámější obyvatel Bubenče, Josef Ignác Buček rytíř z Heraltic (1741 v Příboru – 1812 v Bubenči – a na tomto letopočtu si trvám!), osvícenský právník, národohospodář a profesor pražské univerzity.
Roku 1801 byl kostel sv. Gottharda rozšířen na úkor plochy hřbitova, proto bylo rozhodnuto zřídit nový hřbitov na kostelním poli u ohradní zdi Královské obory. Na jaře roku 1802 – to tu byl farář František Horáček teprve pár měsíců – zde byla postavena márnice a pozemek byl obestavěn hřbitovní zdí. Cesta na hřbitov původně vedla oklikou – nejprve bylo nutné dojít k hlavním vratům Královské obory před loveckým zámečkem a pak zpátky. Až farář František Koutský (působil zde v letech 1808 až 1823) se postaral o přístupovou cestu z ulice Školské (Wolkerova).
Hřbitov byl užíván do roku 1888, kdy byl založen nový hřbitov Ve Struhách.
Hřbitov na Skalce je ve fragmentech zachován. Sloužil až do roku 1892, zrušen byl roku 1937 a za světové války byl značně devastován.
Na hrobce rodiny c.k. poštovního úředníka Gustava Antonína Leglera byla náhrobní deska nejspíš z dílny Jana Platzera, od něho asi pocházel i pomník rodiny Heznerovy (viz dále) při východní ohradní zdi hřbitova. Další pomník při téže zdi pocházel od Josefa Maxe, jiné dva v podobě křížů od Ferdinanda Pischelta; jeden z nich – kříž se splývajícím rouchem, v horní části slunce – je dodnes zachován při oborní zdi.
V severní zdi se nachází deska s dodnes čitelným německým nápisem Sally Hundsteiger gestorben am 5. October 1848 im 23. Lebensjahre, Alois Hundsteiger gestorben am 22. Jänner 1856 im 22. Lebensjahre.
Severní zeď odděluje hřbitov od Královské obory, jižní od zahrad sousedních domů čo. 13 – 15 ve Wolkerově ulici. Východní zeď je probourána do bývalého zahradnictví Místordržitelského letohrádku, na západní straně je hřbitov oddělen drátěným plotem od sousední zahrady. V jižní části hřbitova v pěti-metrovém pruhu se nachází pár náhrobků, nejzachovalejší je ten s nápisem Familie Eduard Seutter von Lötzen. Pohřbena je tu Karolína Seutterová roz. Frühwirth (1812 v Terstu – 1889 v Bubenči), zesnulá na zápal plic. Patrně je tu pohřben i sám Eduard Seutter von Lötzen (1809 v Lindau in Bodensee – 1879 v Praze), obchodník a bankéř, spoluzakladatel Pražské burzy, pražský obecní starší za Pokrokáře a zavilý Němčour, ale jeho úmrtní záznam jsem nenalezl. Seutterovi žili na třech adresách Na Příkopech, od roku 1887 v Dlážděné 6. Měli jedinou dceru – Bianku (nar. 1841). V Bubenči od roku 1852 vlastnili dům čp. 49, který byl po smrti paní Karolíny prodán Bohumilu Bondymu, jehož syn na místě starého domu vyzdvihl vilu Biancu (že by souvislost s Biankou Seutterovou?).
Kdo byl prvním pohřbeným na Skalce, nevíme.
V roce 1802 v Bubenči zemřelo sedm lidí – 51letý nádeník Tomáš umřel ještě v zimě na zápal plic, v květnu pak zemřeli 50letý oborní správce Vojtěch na tuberu a sedmidenní Kateřina na psotník, v srpnu pětinedělní Alžbětka taky na psotník, a na podzim 48letý nádeník František na vodnatelnost a pak tříletá Anička a roční Pepíček.
Nejznámějšími zde pochovanými byli:
Jan Schlöcht rytíř z Heraltic (1801 v Příboru – 1887 v Bubenči), velkostatkář z čísla 6 (do r. 1859 také čp. 1), který byl v letech 1850 až 1886 představeným obce a v rozmezí let 1861 – 1883 je zmiňován také jako poslanec Českého zemského sněmu.
Jan Braul, slavný vrchní oborní zahradník, který zesnul 1886 údajně stár 85 let. Nebyl pohřben s rodinou; byl evangelík. „Pohřben ve vlastní hrobce, pohřeb nemohl býti zamezen“, zapsal farář.
Albert Redlhammer, továrník v Liberci (1832 v Liberci – Kristiánově – 1876 v Bubenči), zesnul ve vile Zátorce pro vadu jater. Profesí byl podnikatelem v textilním průmyslu. Pocházel z podnikatelské rodiny Redlhammerových, která od přelomu 18. a 19. století působila v Čechách, zpočátku v Praze, pak na Liberecku. V polovině století převzal spolu s bratrem Eduardem Redlhammerem textilní firmu Gebrüder Redlhammer. V roce 1867 z ní ale vystoupil a podnik později vedli Eduardovi synové. V 70. letech 19. století se krátce zapojil i do zemské a celostátní politiky ve volbách r. 1870 byl do Českého zemského sněmu,, který ho roku 1871 vyslal do Říšské rady.
Jeho manželka Ernstina (1841 v Praze – 1906 tamtéž) od roku 1890 do smrti vilu Zátorka vlastnila. Když podlehla zánětu ledvina byla také pochována v Bubenči, ale už na hřbitově ve Struhách.
Prosper Josef Maria Piette (1805 ve Štrasburku – 1872 v Bubenči), majitel papírny a tapetárny v Císařském mlýně, podnikal i v Chomutově, Maršově v Krkonoších a Svobodě nad Úpou. Podlehl neštovicím.
Jan Baptist Zobel (1812 v Praze – 1865 v Bubenči) botanik (mykolog, lichenolog), a doktor lékařství. Syn stavitele Jana Klimenta Zobela a vnuk ještě slavnějšího Josefa Zobela zemřel v Bubenči čp. 37.
P. Alexander Urban (1825 v Brandýse n/L – 1862 v Bubenči), bubenečský farář, vysvěcený roku 1849; podlehl tuberkulóze.
Bedřich Hezner (1807, Grunzenhausen – 1861 v Praze), malíř, velkokupec a majitel domů (Praha I- 605 a Bubeneč čp. 30 – u bubenečské studánky). Byl augspurského vyznání, pohřeb povolil kardinál; zemřel na „talovitost krve“, tedy sepsi.
Vysoce urozená paní Františka Walburga Eltz-Kempenich, rozená z hraběcího rodu Boos-Waldek, zemřela v Bubenči čp. 1 roku 1854, snad ve věku 75 let.
