Kvůli výraznému růstu cen energií a materiálu bude muset zřejmě omezit výrobu keramiky nevidomá sochařka Libuše Petrašová, která vystavuje v pražské Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK. Výtvarná tvorba je pro ni sice jen přivýdělek, porostou-li ale ceny dál, má sochařka obavu i o další zdroj svých příjmů, jímž je práce na Neviditelné výstavě v Praze, řekla v rozhovoru.
„O budoucnost Neviditelné výstavy jsem se skutečně bála za pandemie covidu-19,“ připomněla Petrašová předchozí náročné období, kdy byla výstava na Novoměstské radnici v Praze dočasně zavřená. „Naštěstí výstava pokračuje a pozvolna se návštěvnost blíží době před covidem. Chodí k nám hodně školní prohlídky, ale i lidé jen tak z ulice,“ dodala k výstavě, na níž nevidomí průvodci částečně přibližují vidícím svůj svět tmy.
Bude-li nynější krize pokračovat, bude to další náročné období i pro tuto výstavu, která nabízí ve tmě i večeře nebo ochutnávky vína, pro menší děti pohádkové prohlídky či teambuildingy pro firmy. „Jsem ale optimista a věřím, že výstava přežije i tuto krizi,“ řekla Petrašová, která bydlí ve východočeské vesnici a část týdne tráví pracovně v metropoli. „V Praze je více příležitostí ke vzdělávání i volnočasovým aktivitám pro zrakově postižené a také možností pracovního uplatnění, které člověk s hendikepem na vesnici najde jen těžko,“ dodala padesátiletá sochařka, jejíž výstava v Botanické zahradě Na Slupi potrvá do 18. prosince.
Ke keramice se dostala v roce 2007, když v Praze přebírala vodicího psa a dozvěděla se, že nezisková organizace Okamžik chystá dílnu, kde se zrakově postižení budou učit techniku hmatového modelování. „Dílna se jmenovala Hmateliér, bohužel v roce 2019 zanikla,“ uvedla Petrašová, která se zaměřuje zejména na zahradní keramiku. „Je to pro mě i možnost zapojit fantazii. Baví mě práce s přírodními materiály, nejen s hlínou, ale i s pedigem, což je materiál z ratanové liány,“ řekla ke své další činnosti – výrobě ošatek nevidomá sochařka, která o zrak přišla v rané dospělosti a i s tímto hendikepem vychovala dva syny.
Důležitou oporou je jí vodicí pes Garrett, spolehlivý parťák i nepostradatelný průvodce Prahou. „Rozkopaná ulice či elektrokoloběžka odložená uprostřed chodníku jsou pro nás nečekanou překážkou, ale i s tím se umíme popasovat,“ popsala úskalí velkoměsta. V něm má s vodicím psem naučené různé trasy, komplikací jsou pro ně výluky v MHD.
„Na kulturní akce, procházky či nákupy oblečení ale obvykle nevyrážíme s Garrettkem sami. Díky organizaci Okamžik využívám dobrovolnické centrum, kde si lze objednat zdarma jednorázový doprovod, či najít dobrovolníka na dlouhodobou spolupráci,“ dodala nevidomá sochařka.
Zdroj: ČTK
