Než by pracoval v mincovně, raději peníze padělal. Příběh malíře a tuláka Charouska

21.7.2021
Fefík

Finančně na tom nebyl vůbec dobře. Během roku 1919 se dal do spolku s brusičem drahokamů Čeňkem Koutkem z rovenského Příhona a začal malovat první československé stokoruny. I když maloval jen tužkou a pastelkami, byly jeho padělky velmi zdařilé. Namaloval dvanáct stokorun a za každou obdržel šedesát korun.

19. listopadu 1919 byl i se svým společníkem zatčen a dostal 13 měsíců těžkého žaláře, čtvrtletně tvrdým ložem zostřeného. Jeho kumpán byl již v minulosti trestán, dostal tedy 15 měsíců ve stejné věznici.

Po odpykání trestu ve věznici ve Valdicích odmítl nabídku na práci učitele kreslení i místo v kremnické mincovně. Prodal domek ve Veselé a začal se potulovat krajem Českého ráje. Počátkem třicátých let, když pobýval u přítele Podzimka v Javornici, začal František znovu padělat peníze – pětisetkoruny.

Na Štědrý den roku 1933 byl zatčen četníky z Litoměřic a odseděl si tentokrát 18 měsíců těžkého žaláře.

Nový Bor se může chlubit, dal život čtvrt tisíciletí starému domu

Po návratu z druhého žaláře neměl kam jít a znovu se začal potulovat krajem. Pamětníci vzpomínají na vousatého muže v tmavém kabátě a klobouku, který na zádech vláčí krosničku s malířským náčiním. Chodil od hospody k hospodě a zanechával po sobě vymalované výčepy, sály i opony. Dodnes lze vidět jeho opony v Sokolovně v Záhoří a v hostinci U Havlů v Zelenecké Lhotě. Další zajímavou památkou je obraz Klanění pastýřů z roku 1937 v kapli svaté Anny na Vyskři. V roce 1939 projevil velký kus odvahy a vlastenectví, když v Sekerkových Loučkách na sále hostince vymaloval Praotce Čecha a nad jeviště vyvedl nápis: Barva moje červená a bílá, dědictví mé poctivost a síla. Měsíc po vstupu německých okupantů se nebál pod svoje veřejné prohlášení čitelně podepsat.

Od Turnova k Jičínu i na druhou stranu Kozákova snad nebylo hospody, kde na něj nebyla nějaká památka. Hostinští si jeho kreseb vážili a opečovávali je. Příkladem mohla být nedávno zbořená hospoda U Těhníků v Kotelsku, kde ještě před demolicí byly krásné výjevy. V mnoha domácnostech dodnes visí jeho obrazy s motivy Českého ráje nebo výjevy z české historie.

Proč je Zvědavá ulička v Jilemnici Zvědavá? A jak se v ní bydlelo?

Dobu války a poválečné období přežil František v klidu podle své nátury v létě v plenéru a v zimě po hospodách, kde ho nechávali přespat. Po únoru 1948, kdy komunisté ukradli hospody původním vlastníkům, začal mít malíř problémy, kam složit hlavu. Staří majitelé hospod jej již nemohli podporovat a noví nechtěli. Stávalo se velmi často, že přespával i v zimě venku a v únoru 1949 dostal zápal plic. Ještě se dostal do nemocnice v Semilech, kde ale 22. února 1949 zemřel. Je pochován na hřbitově na Koštofranku v Semilech.

Jak píše Miloslav Havelka ve své knize Peklo v ráji: František Charousek byl bezdomovec, pijan a tulák, také vlastenec a člověk s nevšedním nadáním, který měl rád svůj rodný kraj a malování obětoval všechno. Jeho padělky bankovek byly vysoké úrovně a jsou jako příklad ručního padělání zobrazeny v literatuře mezi světově proslulými padělatelskými dílnami.

Zdroj: Tomáš Vávra, Trosečník



Nepřehlédněte