Zájemci budou moci nahlédnout do často jinak veřejnosti nepřístupných objektů a seznámit se v rámci komentovaných prohlídek s ukázkami funkční techniky. Na své návštěvníky čekají stará škola v Křižanech, Bičíkův statek v Příšovicích, Führichův dům v Chrastavě, papírna v Hamru na Jezeře, Kittelův dům v Krásné, Běliště v Železném Brodě, Liščí bouda v Kristiánově, Frýdlantský betlém, Beranův hostinec v Trávníčku, Dlaskův statek v Dolánkách, Máchův památník v Doksech, Vísecká rychta v Kravařích, Janatův mlýn v Buřanech a Dolení mlýn v Bradlecké Lhotě.
Nově se pro návštěvníky otevírá Zvědavá ulička v Jilemnici, která je ojedinělá nejen pro dochovanou ucelenost zástavby se zdobenými lomenicemi, ale i urbanismem, který dal uličce název.
Tohle krásné uskupení roubených domků má dlouhou historii. Vzniklo v roce 1752 na vrchnostenských pozemcích. Obyvatelé tu vedle běžných daní měli také robotní povinnost. Ročně museli odpracovat pro vrchnost šest dní (!), ale i z téhle povinnosti se mohli za laciný peníz 1 zlatý 12 krejcarů vykoupit. Harrachové navíc zaručovali, že v případě válečného konfliktu obyvatelům nahradí případné vojenské kontribuce (konfiskace). Inu, bydlet ve městě, byť i docela skromně, mělo své výhody.
Roku 1788 celé jádro města vyhořelo a shořela i Zvědavá ulička – s výjimkou jediného domku čp. 113. A protože právě tady z popela vyrostly první nové, opět roubené domky, začalo se celé této části města říkat Nové město. Stavělo se stejně jako v roce 1752 a překvapí nás, že z požární katastrofy se tu moc nepoučili. Vždyť některé domy měly dokonce i dřevěné komíny! Ale zanedlouho zasáhl purkmistr Jiří Kos a nekompromisně nařídil strhnout dřevěné komíny a nahradit je kamennými.
Většina domů měla jednoduchou vnitřní dispozici. Uprostřed stavení byl vstup, chodba a černá kuchyně, od ní vždy směrem do ulice velká světnice s několika okénky, na druhé pak komora a chlév.
Výjimku tvořil dům čp. 121 (Šaldův statek). Jednalo o hospodářskou usedlost a vznikl tu mimo jiné krásný dodnes dochovaný špýchárek.
U mnoha domků se postupně podle potřeby přistavovaly další místnosti, ale původní uspořádání lze většinou i dnes snadno rozpoznat.
Po roce 1989 se novým způsobem rozvinula památková péče a umožnila, aby byly opraveny objekty v té době zchátralé (například Šaldův statek). Na některé roubenky se vrátila také šindelová krytina. Ulička se tak stala turistickým magnetem nevšední síly. patří k tomu nejcennějšímu, co mezi krkonošskou architekturou dnes můžeme najít.
Zdroj: Jan Luštinec, Zpravodaj města Jilemnice
