Zdenka Marie Nováková je malířkou a architektkou. Anebo obráceně. Ve svých obrazech se ale nezabývá – jak by se dalo čekat – architektonickými motivy, ale vychází hlavně z přírody, hudby a tance.
Své malby vystavuje Zdena Marie Nováková od roku 1981. A za ta léta už to dělá pět desítek samostatných výstav, plus výstavy kolektivní. Další výstava Zdenky Marie Novákové byla zahájena v Oblastní galerii Liberec v sále 2. nadzemního podlaží, nese jméno Souznění a potrvá do 2. dubna 2023.
Zdenka Marie Nováková (rozená Smitková) přišla na svět před 83 lety v Jičíně. Absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze (prof. František Cubr, 1963), a zároveň soukromě studovala malbu. (prof.. Karel Souček). Poté pracovala v ateliéru architekta Karla Pragera v Krajském projektovém ústavu v Praze.
Širší veřejnosti je známa jako autorka souboru budov Chemapol – Investa v Praze 10. Budova je dnes považována za jednu z klíčových staveb šesté dekády. Do povědomí se zapsala i jako autorka proměny interiéru Rotundy sv. Jiří na hoře Říp v Památník českého státu, její prací je i interiér přesunutého gotického kostela v Mostě s expozicí starého severočeského umění.
V roce 1966 byla přijata na Fakultu architektury ČVUT jako asistentka prof. Františka Cubra (1911 v Praze – 1976 tamtéž) a při přípravě návrhů pro EXPO 67 v Montrealu začala jejich dlouhodobá spolupráce pedagogická i tvůrčí. V roce 1968 s ním přestoupila na školu architektury pražské AVU; v roce 1981 byla jmenována – jako první žena v dějinách AVU – na tomto ústavu jmenována docentkou.
V letech 1970–76 s Cubrem spolupracovala na projektu expozice Národní galerie v Jiřském klášteře na Pražském hradě, po jeho smrti pokračovala na jejím dokončení a doplňujících instalacích.
Na AVU působila do roku 1990, pak učila na Soukromé škole uměleckého designu v Praze a nakonec na Katedře architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze.
Zdroj: Jan Mikulička, Liberecký kraj
