Jde o největší plemeno domácího osla, v kohoutku může mít až 155 centimetrů, což je výška arabských plnokrevníků. „Je to opravdu impozantní zvíře, pro návštěvníky bude určitě zajímavé srovnání s běžným malým oslem,“ těší se na reakce ředitelka zooparku Věra Fryčová. Osel poitouský je navíc zajímavý také dlouhou srstí, která plstnatí a vytváří dredy.
Velikost plemene může být ve spojení s proslulou oslí tvrdohlavostí opravdový oříšek. „Když si usmyslí, že někam nepůjdou, tak je to jako mluvit se zdí,“ potvrzuje s úsměvem vedoucí zoologie Miroslav Brtnický.
V zooparku naštěstí zatím takovou zkušenost nemají. „Jen se jim nechtělo z auta do nového prostředí, ale jinak žádný velký šprajc nenastal,“ líčí chovatelka Alena Fričová, která se o oslice stará v zázemí. V klidu byly obě oslí dámy i během úpravy kopyt a snášely bez problémů i další povinné veterinární zákroky.
Zoopark zatím neplánuje tato zvířata rozmnožovat, proto pořídil dvě samice. „Jejich příchod jsme konzultovali s nadací, která zastřešuje evropské chovatele těchto oslů a také vede plemennou knihu,“ podotkl k tomu Brtnický.
Oslice budou po otevření zooparku k vidění ve výběhu vedle poníků. „Je to nový druh zvířete, který jsme v zooparku dosud neměli. Těšíme se, až ho budeme moci návštěvníkům ukázat,“ uzavírá natěšeně ředitelka zooparku.
Osel poitouský
• jde o plemeno původem z Francie, používá se k jízdě, v zápřahu nebo je chován jako společník
• jeho velikost je výsledkem šlechtění, v 17. století potřebovali velkého osla pro páření s tehdy hojně využívanými poitevinskými mulami
• uvádí se, že ve francouzské armádě sloužil jako tahoun těžkých děl
• v posledních dvou stoletích začal zájem o poitevinské muly upadat a stejně tak o velké poitou osly, v 70. letech 20. století klesl počet chovaných jedinců na 44
• dnes plemenné knihy evidují asi dvě stě těchto zvířat
zoo
