Otevření dětské skupiny plánovali již od loňského roku, kdy na její rozjezd získali grant. Tedy ještě před covidem. Děti začaly do dětské skupiny docházet v létě. „Museli jsme splnit náročná hygienická a bezpečnostní opatření, do čehož jsme vložili peníze, které nám byly na rozjetí skupiny poskytnuty z grantu evropského operačního programu a ministerstva práce a sociálních věcí. Kapacita naší dětské skupiny Koně dětem je osm děti, přičemž 75 % musíme naplnit, abychom splnili kritéria,“ uvedla Milada Froňková pro Náš REGION. „V létě to bylo dobré, chodily děti, jejichž mateřská škola měla prázdniny, ale v září většina nastoupila na základní školu nebo šly jako předškoláci do mateřské školy, i když se jim odsud nechtělo. Neměli jsme totiž zápis v květnu ještě před otevřením, protože jsme prostě v době prvního nouzového stavu na jaře netušili, jestli opravdu v červenci otevřeme. Nechtěli jsme být vůči rodičům nesolidní. Všechny překážky jsme jako zázrakem zvládli,“ řekla.
Život v nejistotě
Manželé Froňkovi nyní žijí v nejistotě, zda nebudou muset vrátit nemalou částku z grantu, která je již investována do vybavení dětské skupiny. Nebo zda nedostanou další část grantu – finanční podporu na provoz skupiny do června 2022. „Je to obecnější problém, s podobnými potížemi se jistě potýkají i další lidé, kteří čerpají granty,“ upozornila Milada Froňková. Lehký není ani provoz jezdecké stáje, kde učí hlavně děti jízdě na koni nebo je vozí v kočáře třeba na Okoř. „Tři měsíce jsme neměli příjem vůbec, přičemž práce a nákladů jsme měli pořád stejně,“ uvedla. Manželé mají pět dětí, přičemž tři jsou už dospělé. Malá dvojčata, Anežku a Haničku, mají v domácím vzdělávání, proto tedy neměli nárok ani na ošetřovné.
Učivo zvládají
„Nápad učit dvojčata doma přišel tehdy, když jsem viděla, jak je chlapec z domácího vzdělávání vnímavý a kolik toho dokáže poznat. Když viděl housenku, řekl, že to je housenka babočky kopřivové. Zírala jsem. Já poznám babočku motýla, a to si myslím, jak jsem dobrá. Housenku bych nepoznala. Chtěla jsem to zkusit, dvojčata musí chodit spolu do třídy, přičemž Anežka už slabikovala, ale Hanička nutně potřebovala odklad. Bylo to pro ně nejlepší řešení,“ říká. Učivo s dcerami zvládá, přezkoušení, k němuž dochází každé pololetí, dopadá dobře. Za sebou mají druhý rok. „Učení se věnujeme samostatně i v rámci nejrůznějších činností. Třeba dělení chápou jako spravedlivé rozdělení,“ přibližuje. S tím, že domácí výuku si mohou s mužem dovolit jen proto, že pracují celý den doma na statku a jsou ochotni se uskromnit.
Pomoc zvířatům i lidem
Styl života, který si Froňkovi vybrali, jim vyhovuje, zároveň je jim jasné, že není pro každého. Spolu jsou už třicet let, takže se znají dokonale. Na všechno jsou sami, zvykli si třeba na to, že už léta nebyli v kině. Třináct koní i další zvířectvo dá přece jen zabrat. „Ale aby se nikdo nebál – není to tady jak v pracovním táboře,“ směje se Milada Froňková. Každý, kdo přijde, říká: „Tady se krásně žije“. Milada Froňková dodává: „Jen kdyby se tu nemuselo pracovat.“ Oba se snaží pomáhat, útočiště u nich našla i zvířata z útulku s handicapem a různými nemocemi, nemají srdce kupříkladu zabít nemocnou krávu, nebo si vezmou dalšího psa, který měl být uspán, protože nehlídá. U nich opravdu hlídá. Za symbolický peníz je u nich prováděna hippoterapie, kdy koně pomáhají lidem po úrazech či mrtvicích nebo dětem s Downovým syndromem. K radostem patří jezdecká stáj, kde jsou vítáni dospělí i děti. K milým tradicím patří například to, že hříbata mají svůj křest a kmotry. Akce mají slavnostní charakter – kmotry byli třeba Petr Hapka, Václav Vydra, Veronika Žilková, Eva Hrušková a Jan Přeučil. Loňského křtu kobylky Žežulky se zúčastnil i Náš REGION.
Zvířata a čtyři roční období
Přes kvantum práce a těžkosti přicházejí Froňkovi stále s novými nápady. Aktuálně se přihlásili do grantového řízení, vypracovali projekt, který by chtěli realizovat v průběhu příštího roku. „Jedná se o výukový program pro předškoláky, první a druhý stupeň základních škol, spočívající v osvětě, jaká v tomto biotopu, ve Statenicích a okolí, žijí zvířata. Je jich tu totiž neuvěřitelné množství. Když zmíním třeba ptáky, viděla jsem ledňáčka, asi čtyři druhy sýkorek, stehlíky, vlaštovky, jiřičky, žluny, volavku popelavou či konipasa a další. Chceme v tomto kontextu udělat čtvero zastavení na základě čtyř ročních období. Děti bychom rozdělili do třech různých věkových skupin, kterým bychom uzpůsobili náročnost výkladu,“ vysvětlila Milada Froňková. Děti by se dozvěděly, jak zvířatům mohou pomoci nebo jim alespoň neškodit. „Třeba, když na podzim uvidí ježka, tak od jaké gramáže mu mají pomáhat a do jaké si ho nevšímat. To je totiž někdy největší záchrana, třeba i pro srnče. Dělali bychom též budky pro netopýry, sovy, hráli tematické hry,“ dodala.
Zdravé krávy, hodně dětí
Do konce roku se dozvědí, jak to s žádostí o grant, který vypsalo ministerstvo životního prostředí, dopadlo. „Máme k dispozici lektora ze záchranné stanice-entomologa, který se zabýval vysazováním modráska východního, dále zooložku, která pracuje v Domě dětí a mládeže, či paní, která v ZOO realizovala skvělý vzdělávací program pro rodiny s dětmi Ekoklub. Ornitolog bude kroužkovat zde vylíhlé vlaštovky,“ přiblížila Milada Froňková. Různých osvětových akcí se Froňkovi účastní i se svými dětmi. Jsou rádi, že například po přednášce o problematičnosti palmového oleje jej děti odmítají konzumovat. Když hořely kusy Austrálie, jedna z dcer tam ze svého kapesného zaslala tisíc korun – říkala, že jí nic nezbyde, má ale radost, že pomůže. Tím, že děti vyrůstají na statku se zvířaty, rozvíjí se v nich zodpovědnost a empatie. Kdyby Milada Froňková měla zlatou rybku a možnost tří přání, chtěla by, aby jejich krávy byly zdravé či práce s dětmi co nejvíce efektivní – tedy pro co nejvíc dětí. „A až v 88 letech ve spánku, poté, co jsem večer podojila, zemřu, chci, abych se za sebe nemusela stydět já ani moje děti,“ uzavřela.
