Jako krajský pyrotechnik dostal Bilický nařízeno jet osudný den do Mostu, kde si některý z dělníků schoval sovětskou minu. Po jejím naložení se vracel s kolegou zpátky do Ústí nad Labem. „Protože jsem nerad jezdil stejnou cestou tam a zpět, jeli jsme přes Bohosudov. Když jsme přijížděli ke kostelu, ozval se výbuch,“ popsal. „Povídám Mirkovi (kolega Bilického ve voze): ‚Otoč to, jedem se podívat, tam něco bouchlo.‘ Vrata areálu byla dokořán, vojáci nikde, po cestě jsme narazili na tankový motor,“ řekl.
Na místě výbuchu desítky vojáků a důstojníků pomáhaly raněným. Mezi nimi byla podle Bilického hořící louže nafty, z níž vykukovaly dělostřelecké granáty, u kterých se ulomily zapalovače tak, že byla obnažena část s rozbuškou. „Kdyby se přehřála, tak by to bouchlo. Hasiči tam ještě nebyli, Sověti tam pobíhali, tak jsem našel lopatu a s kolegou jsme granáty dali pod hladinu hořící nafty s olejem. Bylo nutné rozhodnutí, buď vezmeme do zaječích, nebo zasáhneme, tak jsme se o to pokusili a ono to vyšlo,“ uvedl Bilický.
Pokud by nastal výbuch, odnesli by to podle něj přijíždějící hasiči a vojáci. Hasičům poté sebral jednu hadici a vodou stříkal munici v bednách v okolí tanků. „Největší zásluhu na tom, že se po prvotním výbuchu nic dalšího nestalo, měli ti kluci, kteří vytáhli hořící tank na plochu před garáže. Kdyby to bouchlo v garáži, kde bylo asi 20 tanků a velké množství munice, tak by byla exploze tak mohutná, že by spadl i kostel, za kterým jsem právě projížděli,“ řekl Bilický.
Oběťmi byli vojáci z tankové čety. Roztrhaná těla odnášeli na nosítkách zdravotníci, kteří si podle Bilického ani nestihli obléct bílé pláště. Výbuch utrhl jedenáctitunovou věž tanku i s hlavní a odnesl ji 78 metrů daleko. Malou věžičku tanku s poklopem, která byla detonací odmrštěna, má Bilický ve svém Muzeu pyrotechnické asanace Ralska.
Pohřeb se konal v Milovicích, v Krupce vznikl pomník obětí, k němuž v roce 2019 přijela zavzpomínat sestra jednoho ze zemřelých vojáků z Kazachstánu. Sovětský důstojník po události navrhl pro Bilického a jeho kolegu vyznamenání. „Měl jsem telefonát, zda přijmeme vyznamenání od okupačních vojsk, co jsme mohli dělat, naše ministerstvo ocenilo pouze hasiče,“ uvedl Bilický, který vyznamenání nakonec dostal v roce 2018 od ministra obrany Ruské federace.
Na hřbitov do Krupky se kvůli opatřením v souvislosti s koronavirem v den výročí Bilický nechystá, vzpomene si doma v Ralsku. „Jako pyrotechnik jsem byl zvyklý na ledasco, člověk otrne, ale toto byl opravdu masakr,“ uzavřel.
adp/ČTK
