Tisíce skleněných váz, mís, figurek, světel, baněk a uměleckých děl má v zaniklé osadě Velichov proměněné na resort v Českém středohoří Milan Talský, kterého ke sběratelství přivedl nález u popelnice. Sklo se stalo jeho vášní, během čtyř let se mu podařilo shromáždit na 20 000 kusů. Jsou mezi nimi díla předních umělců, kus lustru z Dubaje i skleničky po babičkách, které do kopce nad Velkým Březnem na Ústecku vozí lidé ze širokého okolí.
Panství Velichov kdysi sloužilo šlechtickému rodu Chotků jako zemědělská usedlost k uchovávání ovoce z rozsáhlých sadů. Osada zanikla po druhé světové válce po odsunu německého obyvatelstva. Talský s rodinou Velichov kompletně zrekonstruoval a proměnil v areál, kde se pořádají svatby, oslavy a nejrůznější setkání. Vyčistil sklepy začouzené od loučí a dal jim novou náplň. Vedle archivního vína se tam nachází unikátní sbírka instalovaná odborníkem do různých kolekcí.
Ke sklu neměl bagrista žádný vztah. „V roce 2021 jsme byli v Litoměřicích v Pokraticích. Hrabali jsme sídliště a dělali jsme to přes Vánoce. Lidé uklízeli a sklo vyhazovali. Neměli sílu to přímo dát do popelnice, jen to položili vedle. Mě se to líbilo. Tak jsem chodil o hodinu a půl dřív do práce a sesbíral 30 kusů. Nejdřív jsem nevěděl, co s tím. No a pak jsem vše odnesl do sklepů, kde se to nasvítilo a já jsem věděl, že to je ono,“ řekl. Původně prý chtěl skončit u první stovky, záhy z toho byla tisícovka. „Sklo je horší než droga, prostě musíte. Mě dneska zajímá nejen samotné sklo, ale hlavně ty lidské příběhy, třeba babiček, které dostaly sadu jako svatební dar,“ uvedl.
Sklo zaplnilo nejen sklepy hluboké až 25 metrů pod zemí, ale i opravenou bývalou sušárnu ovoce, kde jsou původní prkna z roku 1812. Expozice zahrnuje lesní sklo Jiřího Haidla ze Svojkova, lithyalinové sklo z dílny Václava Kuželky z Nového Boru, díla ze zaniklé sklárny v Mstišově na Teplicku, která se proslavila v 60. letech 20. století výrobky z hutního skla, a mnoho dalšího. Sestavena je i časová řada, jak se promítaly různé umělecké styly do sklářské tvorby. Velký prostor patří darům. „To, aby si lidi představili, co všechno mělo skončit v popelnici,“ uvedl Talský. „Někdo tvrdí, že je to kýč, ale kolik je v tom lidské práce, kolikrát také kus rodinné historie,“ dodal.
Za skleněnými vitrínami jsou pečlivě poskládány figurky labutí. „To je moje srdcovka. Jsou to kvůli úzkým krkům k poničení nejnáchylnější kousky. Zatím se tu naštěstí nic nezničilo, a to ani při prohlídkách dětských skupin, po kterých ale asi přibylo učitelkách pár šedivých vlasů,“ poznamenal Talský, který sám provádí předem objednané návštěvníky. V letních parnech se mohou v podzemních chodbách příjemně zchladit, stálá teplota je osm stupňů Celsia.
Zdroj: ČTK
