Chlapcův odchod vedoucí zaznamenali ve chvíli, kdy měl pokračovat táborový program, na který se nedostavil. Na místo vyjela hlídka z Lanškrouna, včetně psovodů. Po pár minutách chlapce potkali policisté na cyklostezce. Šel směrem domů. Celá akce dopadla šťastně.
Policie varuje rodiče, aby svým dětem vysvětlili, že pokud jsou nešťastné z kolektivu, programu či prostředí, musí o tom říct a „netutlat“ v sobě smíšené pocity smutku a beznaděje. Zvednout se a nepozorovaně v polední pauze a odejít je to nejhorší, co mohou udělat. V Lanškrounském příběhu žádné signály nebyly. Vedoucí tábora na chlapci nezpozorovali žádné výkyvy nálad či smutku, proto neměli tušení o tom, že by měl v úmyslu utéct.
Jsou děti, které se na táborovou partu těší celý rok a nemohou dospat rána, kdy rodičům zamávají, ale existují i případy dětí, které jely na tábor „za trest“ s pocitem, že se jich rodiče chtěli na pár dnů zbavit, což není správná varianta. Někdo ji přetrpí a nějak se s ní popere, někomu se tam dokonce začne líbit, zapomene na mobil, počítač a televizi a pozná spoustu nových věci. Jsou ale i tací, kterým se nikdo žádnou zábavou nezavděčí. Právě takové dítě může nevšední situaci vyřešit nečekaně po svém a pří tomto extrému není potřeba dodávat, že ne vždy najde tu správnou cestu domů, na které nehrozí nebezpečí úrazu. Základem je správná komunikace jak s rodiči před odjezdem, tak i s oddílovým vedoucím.
Zdroj: Pčr
