Osm kaplí lemujících cestu na Horu Matky Boží v Králíkách přišlo o své dřevěné sochy někdy ve druhé polovině 20. století. Cenné výjevy z Kristova utrpení, vyřezané v letech 1704 až 1706 z lipového dřeva, tehdy putovaly do bezpečí, ale na své původní místo se pak nevrátily. Čtyřicet let je hostil kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi pod správou vysokomýtského muzea. Letos se konečně vracejí, tentokrát do ambitů králického kláštera.
Celkem jde o 28 soch sdružených do osmi biblických skupin, které zobrazují scény jako Zajetí Krista, Ecce homo, Ukřižování nebo Oplakávání. Expozice ve Vraclavi, vzniklá za socialismu, původní kompozice záměrně rozbila, čímž narušila nejen estetický dojem, ale i logiku a smysl jednotlivých sousoší. Historické pohlednice dnes slouží jako doklad o jejich původním uspořádání.
Než mohlo dojít k přesunu, musel Pardubický kraj jako zřizovatel muzea požádat Ministerstvo kultury o vyřazení soch z Centrální evidence sbírek. Svůj souhlas museli dát i památkáři. Kraj zároveň uvolnil prostředky na ošetření soch ještě před transportem, který zajistil restaurátor Vojtěch Verner přímo ve Vraclavi.
Stav soch přitom nebyl dobrý. Červotoč napadl podklady, pojiva degradovala, lepené spoje se rozvolnily a na mnoha místech hrozilo, že části soch při přesunu prostě odpadnou. Verner musel nejprve konsolidovat uvolněné polychromní vrstvy, pak sochy demontovat ze soklů, kde bylo možné je i částečně rozebrat, a nakonec bezpečně zabalit. Volně čnící končetiny byly na cestu vypodloženy dřevěnou konstrukcí.
Logistickým oříškem byl samotný transport do kláštera tyčícího se nad Králíky. Místo jeřábu zvolil restaurátor šetrnější cestu za pomoci speciální plošiny a lidských rukou. Největší sousoší dorazila ve dvou vlnách, závěr tvořilo posledních osm menších kusů. Po dnešku jsou všechny sochy na místě, zatím ještě zabalené ve fóliích.
Do původních kaplí podél poutní cesty se originály vrátit nemohou, drsné klima by jim nepřálo. V ambitu kláštera budou naopak v příznivých klimatických podmínkách a v bezpečí. Radní Pardubického kraje pro kulturu Roman Línek vysvětlil, že správné podmínky pro návrat soch vznikly teprve nedávno, mimo jiné proto, že klášter právě dokončuje rozsáhlou rekonstrukci spolufinancovanou z evropských fondů.
Za autory soch jsou považováni především František Ignác Weiss a jeho dílna a Matěj Václav Jäckel. U části sousoší se objevuje i jméno Matyáše Bernarda Brauna a jeho žáků, přesné autorství však potvrzeno není. Nynější zásah řešil pouze bezpečný přesun, nikoli plnohodnotné restaurování. To se má uskutečnit postupně v dalších etapách a zahrnout revizi nepůvodních oprav, doplnění chybějících částí z lipového dřeva i 3D skenování celého souboru. Zvažuje se také výroba kopií, které by mohly být osazeny zpět do původních kaplí.
Rektor duchovní správy poutního kostela Karel Moravec uvedl, že sochy chce areál zpřístupnit veřejnosti co nejdříve, nejspíše po posledním kontrolním dni koncem srpna. Návštěvníci zároveň uvidí opravenou fasádu kostela i střechy celého areálu. Dokončení stavebních prací je naplánováno na říjen 2026. Roční návštěvnost Hory Matky Boží přesáhla v roce 2025 šedesát tisíc lidí.
Vraclav naopak neosiří úplně. Kraj se s obcí dohodl na dotační podpoře obnovy barokního areálu s kostelem sv. Mikuláše, Lázeňským domem a poustevnou. Studie počítá se sanací vlhkého zdiva, rekonstrukcí přístavku se sociálním zařízením, vybudováním hostinských pokojů a zázemím pro občerstvení. Finanční spoluúčast kraje má být projednána na nejbližším jednání rady.
Zdroj: ČTK
