Petr Kolečko: Chci, aby lidstvo zase začalo přemýšlet normálně

12.9.2021
Jitka Kačánová

V září jde do kin váš druhý celovečerní film s názvem Zbožňovaný s Jiřím Bartoškou v hlavní roli. Jak se natáčení lišilo od vašeho režijního debutu Přes prsty?

Byl jsem možná přece jen o chlup zkušenější a z naprostého vyděšeného režijního kojence jsem dospěl v takové režijní batole, ale zas na druhou stranu tentokrát jsem nerežíroval jen samé kamarády jako v Přes prsty. Do Zbožňovaného jsem obsadil hvězdy, které jsem předtím vůbec neznal. Navíc obrovsky zkušené. Ale nakonec mi všichni pomohli a působili velmi skromně a pohodově.

Proč jste si vybral pro hlavní roli Jiřího Bartošku?

Ta volba byla celkem jednoznačná. Uvažovali jsme jen chvíli o jednom zahraničním herci. Já jsem se s Jiřím vůbec neznal a trochu jsem se bál mu zavolat, věděl jsem, že se mu už moc točit nechce a přišlo mi to troufalé… Ale odhodlal jsem se, on chtěl, abych mu to poslal, že pak půjdeme na pivo, a docela se mu to líbilo.

Kromě něj se ve filmu objeví i Zuzana Kronerová, Ivana Chýlková nebo Jiří Langmajer. Jak se vám s těmito hvězdami natáčelo?

Tak Jiří Langmajer je opravdu kamarád, takže tam si můžu leccos dovolit, dokonce i nějaké špičkování, a tak. S Ivanou i se Zuzanou jsem se snažil jednat jako s dámami, myslím, že to snad ocenily. No a Jiří Bartoška je hodně svůj. Ten si mě neustále dobíral. Byla to určitá hra, na kterou jsem musel přistoupit, ale myslím, že nás to oba hodně bavilo.

Váš režijní debut Přes prsty s Jiřím Langmajerem v hlavní roli byl některými kritiky označen za šovinistický. Jaké označení si podle vás získá Zbožňovaný?

Myslím, že Zbožňovaný je laskavě šovinistický.

 Jak vznikl nápad natočit film Zbožňovaný?

Ten film je částečně inspirovaný příběhem mého dědy, jeho osobností, aurou, kterou okolo sebe šířil. Už si nepamatuju, jak mě napadlo psát o dědovi, ale vím, že když jsem to volal mámě, tak řekla: Výborně, to je přece nejlepší materiál, a to jak v dobrým, tak ve zlým. Děda byl takový dvojlomný, byl v něčem dobrý, a v něčem úplně moc ne.

Most byl také inspirovaný vašimi rodinnými historkami, teď jste sáhl po dědečkovi, co tomu říkají vaši příbuzní?

U Zbožňovaného jsem konzultoval některé věci přímo s mámou, bratranec to ví… Asi to může někomu v rodině vadit, že se pere špinavý prádlo, ale myslím, že máma je spíš ráda, že se ten příběh, který známe, dostane ven. Ono se to stejně na tom malém městě, kde děda žil, tak trochu vědělo. Pracoval jako dětský doktor v Polici nad Metují, stejně, jako náš hrdina Zdeněk. A tam se to stejně všechno vědělo a jenom se dělalo, že se to neví, což je taková typická technika udržování maloměstského tajemství.

Film se jmenuje Zbožňovaný, protože hlavní hrdina je zbožňovaný svou manželkou, dcerou, vnučkou, přítelkyní… Koho máte vy jako zbožňovaného?

Asi svého otce. Ale my jsme volili tenhle název, protože je docela přesný. Na jednu stranu má ta postava nějaké kvality, je to strašně inteligentní muž, který zachraňuje děti, mluví spisovně, na všechno má nějakou odpověď, ale na druhou stranu některé jeho činy, jak to tak bývá, nejsou z hlediska rodinných hodnot úplně nejsprávnější. Bohužel i já něco z toho dědy v sobě mám, připadá mi, že jsem se taky dopustil pár přehmatů v životě…

O čem je film v pár větách?

Je to film především o odpuštění. O tom, že zdánlivě velcí lidé dělají v osobním životě stejné chyby jako všichni ostatní. A také o tom, kam až jsme ochotni jít, abychom udrželi rodinu pohromadě. A zároveň, kam až jsme ochotni zajít, abychom udrželi naopak lásku, která je zakázaná či ilegální.

 Váš režijní debut byl kromě plážového volejbalu podle vás také o holčičím přátelství. Existuje podle vás něco takového?

Myslím, že dost specificky. Především tomu jako muž moc nerozumím a nechal jsem tehdy Denisu Nesvačilovou s Petrou Hřebíčkovou, aby to hrály po svém.

 A mezi muži?

Mezi muži existují přátelství, které muž někdy staví víc, než vztah se ženou. Přátelství mezi muži je dost pevná hodnota, se kterou se složitě jakkoli otřásá.

Jste dlouholetý kamarád s Jakubem Prachařem, se kterým jste dokonce napsal úspěšnou divadelní hru o tenise nazvou Federer-Nadal. Co vás na Jakubovi nejvíc baví a co štve?

Myslím, že na Jakubovi mě nejvíc baví i štve, jak složitá je to osobnost. Je velmi obtížné mu porozumět. Myslím, že málokdo mu rozumí tolik jako já. Ale někdy mi připadá, že udělám velký krok kupředu v tom porozumění jeho bytosti, a pak hned dva kroky. Zpátky. Přátelé jsme ale velcí a budeme až do smrti.

Nechystáte další řadu vašeho veleúspěšného seriálu Most!?

Nechystáme.

Seriál si získal označení nekorektní. Máte při tvorbě „drsných vtípků“ nějakou autokorekci nebo jdete v zájmu dobrého vtipu až úplně na dřeň?

Nemám. Já ani tuto korektnost a nekorektnost nevnímám.

Seriál pravidelně sledovalo milión a půl diváků. Čím se to vysvětlujete?

Myslím, že to jednak bylo hodně  české povaze a přitom provedeno vtipně a originálně. Ta hrana humoru tam byla asi dosud u nás neviděna. A v neposlední řadě to Honza Prušinovský skvěle zrealizoval a dobře a zajímavě obsadil.

Za scénář k filmu Masaryk jste dostal Českého lva. Jak cenné to pro vás je?

Je to cenné. Abyste dostali takovou cenu, musí se docela hodně lidí shodnout na tom, že je to dobré. Navíc v akademii jsou to většinou lidé, kterých si vážím. Není to sice ta nejdůležitější věc na světě, ale jsem rád, že tohoto českého lva, i toho druhého za Most mám. A taky se s tím dá docela dobře frajeřit.

Bylo těžké vypořádat se s tímto náročným a kontroverzním tématem?

Psali jsme Masaryka opravdu dlouho bylo hodně rešerší, s režisérem Juliem Ševčíkem jsme měli mnoho rozprav, velmi plamenných. Ale já mám historii rád, takže mě to bavilo.

Na dotočné Masaryka jste se seznámil se svou partnerkou Anetou Vignerovou.  Máte s ní syna a ještě k tomu s vámi občas bývají dva synové z předchozího manželství. Jak to všechno dohromady zvládáte?

Horko těžko, ale Aneta mi pomáhá se vším a taky mám dobrý vztah s exmanželkou Gábinou. Mí dva kluci z předchozího vztahu už začínají být velcí a také chápou, že nás nemohou mít pořád za zadkem, takže myslím, že se to zvládá líp a líp.

Vystudoval jste dramaturgie na DAMU a předtím jste absolvoval Gymnázium Jaroslava Seiferta. Co vám jednotlivé školy daly a vzaly?

Gymnázium Jaroslava Seiferta bylo inspirativní prostředí. A byla tam schopnost respektovat, že ne každý musí žít podle nějakých šablon. Dodnes na to rád vzpomínám. DAMU byla opravdu celkem tvrdá škola, člověk o sobě často pochyboval, ale to u této profese tak má být. A měl jsem skvělou profesorku Dariu Ullrichovou.

Co chystáte nového?

Měl bych dělat seriál o rusko-českých vztazích na karlovarsku. Také budu dělat zajímavý projekt pro audiotéku, tedy mluvené slovo.

Co byste si nejvíc přál?

Musím říct, že kromě takových těch přirozených osobních věcí, jako aby byly zdravé děti, bych si opravdu přál aby se svět vymanil z momentální obrovské krize hodnot a přemýšlení. Aby tak nějak lidstvo začalo zase uvažovat normálně.

 

Petr Kolečko

Narodil se 28. března 1984 v Broumově.

Vystudoval DAMU, obor dramaturgie. Po škole napsal několik divadelních her a scénářů, například několik dílů pro seriál Okresní přebor nebo Lajna. Proslavil ho seriál Most!, který začala v roce 2019 vysílat Česká televize, každý díl měl sledovanost přes milion diváků. Získal za něj Českého lva, stejně jako za spolupráci na scénáři k filmu Masaryk. Podle svého scénáře natočil filmy Přes prsty a Zbožňovaný, který bude mít premiéru v září.

Žije s modelkou Anetou Vignerovou, má celkem tři syny.

Baví ho basketbal a lepení papírových modelů.

 

Jiří Bartoška: Jak se vám točilo s Petrem Kolečkem?

Petr má výhodu, že je autorem scénáře a zároveň režisérem, protože ty věci, které napsal, se mnohdy zásadně změní díky režisérovi. Byl jsem rád, že se dělaly čtené zkoušky, na to už nejsem moc zvyklý, a přitom je to strašně fajn. Právě tam se řekne, že tohle nejde, to se nedá, pojďme to zkusit jinak… A budiž Petrovi přičteno ke cti, že druhý den měl napsaný scénář nebo tu variantu, o které se diskutovalo. To bylo strašně příjemné.

 

Zuzana Kronerová: Co vás přesvědčilo, abyste tuto roli vzala?

Věděla jsem, že Petr Kolečko je velmi talentovaný scénárista, vystudovaný divadelní dramaturg, ale hlavně že skvěle píše. Je to teprve jeho druhý film, kde je v pozici režiséra, ale já se nebojím riskovat, ráda pracuji s mladými režiséry. Líbil se mi scénář a moc se mi líbilo, že jsme dokonce mohli o scénáři diskutovat! To mě velmi bavilo. A když jsem se dozvěděla, že mými partnery budou Ivana Chýlková a Jirka Bartoška, tak to byl velký tahák. Jsou to skvělí herci, a navíc se máme moc rádi.

Zdroj: vlastní zdroj



Nepřehlédněte