Představte organizaci Pěšky městem…
Organizace Pěšky městem propaguje a hájí chůzi jako nejlepší způsob dopravy na krátkou vzdálenost. Chodci vdechují městu život, podporují jeho ekonomiku, nikoho neohrožují, neprodukují žádné emise. Jsou klíčem k udržitelnému rozvoji měst a zaslouží si větší podporu a pozornost, než mají dosud. Všichni jsme se narodili jako chodci a pohybovat se pěšky je naše přirozenost. A protože chodit je normální, často se na chodce zapomíná. Pěšky městem dopřává chodcům hlas.
Co považujete za největší úspěchy?
Pomáháme zajišťovat bezpečné prostředí pro chodce a upravovat veřejná prostranství, aby lákala lidi k chození či zastavení. Do proměny města zapojujeme jednotlivce, školy a občanské iniciativy. V rámci programu Bezpečné cesty do školy se nám podařilo zlepšit přes sto problematických míst v okolí šedesáti škol, která ohrožovala děti na jejich cestách do školy. Náš portál Chodci sobě pomohl zlepšit téměř 690 míst v Praze ve prospěch chodců. Nastartovali jsme kampaň Pěšky do školy, která již čtvrtým rokem učí děti, proč je dobré chodit do školy po svých, a vrací jejich rodiče do dětství, kdy to bylo zcela normální a přirozené.
A jaké máte další cíle nebo plány?
Myslíme si, že právě teď je ten nejlepší čas tvořit města krátkých vzdáleností, ve kterých si člověk může zařídit vše potřebné, aniž by byl závislý na automobilu. S potěšením a nadějí sledujeme snahy velkých evropských metropolí o přerozdělování veřejného prostoru férovějším způsobem. Z parkovišť se stávají náměstí, velkokapacitní komunikace se proměňují v zelené městské bulváry s širokými chodníky, kavárnami, obchody a pruhy pro jízdní kola. Chceme se na takové změně podílet společně s dalšími lidmi a iniciativami i u nás doma a uhájit pro chodce větší část městského prostoru, než mají nyní k dispozici.
Cítíte, že lidé mají čím dál větší zájem o to, jak se jim ve městě žije a chtějí se podílet na jeho zlepšování?
Ano. Vnímáme, že zejména lidé, kteří v Praze skutečně bydlí a nejezdí pouze za prací, zde nechtějí pouze přežívat, ale žít zdravý, společenský a spokojený život. Přibývá místních iniciativ, které se podílejí na zlepšování svého okolí, pořádají různé kulturní a společenské akce. V rámci komunity Chodci sobě nyní evidujeme třicet spolků tohoto typu, které se mohou vzájemně inspirovat. A my jim nabízíme naše zkušenosti a pomáháme orientovat se v nepřehledných byrokratických procesech.
Máte v ruce nějaké statistiky, údaje, kolik lidí v Praze jezdí autem? Přibývá jich, nebo ubývá?
V automobilové dopravě České republiky zaujímá Praha specifické postavení, které se projevuje v nadprůměrně vysokých dopravních výkonech i intenzitách ve srovnání s jinými českými, ale i evropskými městy. Do širší oblasti centra města vjíždělo dle sčítání TSK v roce 2019 za dvacet čtyři hodin průměrného pracovního dne 249 tisíc osobních automobilů. Ve srovnání s předchozím rokem 2018 se automobilová doprava v této oblasti zvýšila o 1,5 %. V Praze každoročně přibývá majitelů osobních automobilů. V roce 2019 připadal jeden registrovaný osobní automobil na 1,5 obyvatele, včetně dětí a seniorů. Evropské statistiky přitom uvádějí, že průměrné auto ve městě během čtyřiadvacetihodin jezdí pouze 11 % svého času a 89 % času někde stojí zaparkované. Vzniká tak začarovaný kruh, kdy si parkující auta nárokují stále více prostoru, který je ubírán zejména chodcům, a to nejen pro jejich pohyb, ale i pro další venkovní aktivity.
V rámci programu Bezpečné cesty do školy propagujete, aby děti chodily do školy pěšky a pomáháte odstraňovat nebezpečná místa v okolí škol. Kolikátý ročník jste letos vyhlásili?
Letos jsme otevřeli čtrnáctý ročník Bezpečných cest do školy, do kterého se mohou díky finanční podpoře hl. m. Prahy hlásit všechny pražské základní i mateřské školy do 25. 2. 2021. Cílem ročního programu je nejen propagace chůze jako normálního a prospěšného způsobu dopravy do školy, ale také zajištění bezpečných podmínek pro cesty školáků. Z našich průzkumů vyplývá, že třetina prvňáků vnímá cestu do školy jako nebezpečnou a padesát procent rodičů má pocit, že se děti na cestě do školy ocitají v nebezpečných situacích. Přitom právě rodiče se zpravidla podílí na nebezpečných dopravních situacích v blízkosti škol.
Cílem je proměnit okolí škol tak, aby byla bezpečná. Vybavíte si nějaká místa v Praze, která opravdu bezpečná nebyla a už se je podařilo změnit?
Radost nám udělala například velká rekonstrukce křižovatky Rokycanova x Prokopova v Praze 3 (ZŠ Lupáčova), na které byla na cestě do školy smrtelně zraněna osmiletá školačka Anežka. Nedávno byla dokončena rozsáhlá úprava přechodů, chodníků a obytné zóny v ulici Wassermanova v Praze 5 (ZŠV Remízku) nebo ulice Nepomucká v Praze 5 (ZŠ Nepomucká). Veškeré zdařilé realizace si zájemci mohou prohlédnout na našich webových stránkách. Kromě nebezpečných míst se snažíme zlepšovat i neatraktivní prostranství na cestě do školy, která jsou dětem nepříjemná.
Do projektu se mohou zapojit základní školy, jakým způsobem a kolik jich každý rok bývá?
Ročním programem každý rok provedeme tři vybrané základní školy, jejichž situaci vyhodnotí komise složená ze zástupců hlavního města a naší organizace jako nejhorší. Letos jsme nabídku rozšířili i pro mateřské školy. Školy získají naši metodickou pomoc, finanční podporu ve výši dvacet tisíc korun, projdou dopravním průzkumem, získají odborné vyhodnocení dopravy ve svém okolí a dopravní studii s návrhy opatření pro zklidnění dopravy. Pomůžeme jim s vytvořením školního plánu mobility, kde si nastaví aktivity a nástroje, jak budou dále podporovat udržitelné dopravování svých žáků.
Hodně rodičů má obavy třeba ze situace před školami, kdy děti dobíhají na poslední chvíli, do toho rodiče přivážejí školáky a parkují často velmi na hraně… Jsou tohle problémy, které byste chtěli změnit?
Naše průzkumy ukazují, že 44 % dětí považuje ranní provoz před školami za nepříjemný. Do některých škol je přitom autem dováženo až 40 % dětí. Kvůli narůstajícímu počtu aut jsou situace před školami stále nebezpečnější a chaotičtější a odrazují další rodiče od rozhodnutí pustit děti samotné pěšky.V rámci výzvy Pěšky do školy nabízíme rodičům a jejich dětem alternativu – jít alespoň někdy do školy pěšky. A když to jinak než autem nejde, lze zastavit třeba pět minut od školy a dojít pěšky alespoň kousek. Cílem výzvy je zvýšit počet dětí, které se budou pravidelně dopravovat do školy pěšky, a snížit dopravní zátěž před školami. Rodiče jsou nakonec překvapeni, že je společná cesta baví. A třeba také zjistí, že jejich dítě může cestu zvládnout i s kamarádem místo jejich doprovodu.
Žijete v Praze 6, jak to vypadá zde? Je stále co měnit?
Praha 6 se potýká s obdobnými problémy jako další městské části, kterými projíždějí kolony aut dál do centra. Kromě velkého dopravního zatížení některých komunikací Prahy 6, jako jsou například ulice Jugoslávských partyzánů, Svatovítská, Milady Horákové nebo Evropská, vidím jako problém také rostoucí poptávku po parkování. Každé zaparkované auto zabírá prostor, který by mohl plnit i jiné funkce. Potřeba snadno a levně zaparkovat je z nějakého důvodu stále vyzdvihována, někdy i na úkor důležitějších potřeb (například dojít bezpečně do školy nebo místo pro setkávání se sousedy). Veřejný prostor města je pouze jeden a není nafukovací. Jak s ním budeme nakládat, se potom odrazí v tom, jak se tam budeme cítit a zda tam budeme chtít trávit čas. Venkovní městský prostor má být rozmanitý a nabízet více než jednu funkci. Za oddechem a příjemným prostředím někteří musí i složitě cestovat. Pozitivním příkladem je třeba Šesťák – zajímavé místo, které, ač je hned u obrovské okružní křižovatky, se velmi rychle zabydlelo. A takových míst s potenciálem je nejen v Praze 6 nespočetně a úpravy nemusí jít ani do statisíců korun.
Co máte v Praze 6 ráda, kam se s oblibou vracíte?
V Praze 6 žiju ráda, protože je to čtvrť se spoustou zeleně, krásných vnitrobloků, kde si děti mohou hrát a sousedé se potkávat. Je tu dostatek obchůdků, služeb, restaurací a kaváren dostupných pěšky. Dá se tu docela dobře jezdit i na kole, jen musíte vědět kudy. Snad se plošná prostupnost pro kola bude stále zlepšovat. Kolo je nejlepší prostředek pro pohyb na střední vzdálenosti a dobře se doplňuje s chůzí. Ráda si prohlížím zelené vnitrobloky. Jsou to takové světy samy pro sebe, v jednom jsem objevila dokonce kostel. A mám ráda procházky po svazích Šáreckého údolí. V některých částech Prahy 6, jako třeba v Lysolajích nebo v Šárce, se člověk ani necítí jako ve velkoměstě.
A co byste vylepšila?
Objevují se tu úpravy, které lokálně zlepšují a usnadňují pěší pohyb (například rekonstrukce nároží u přechodů, aby byly pro chodce bezpečnější). Důležité je zasazovat dílčí úpravy do širších celků v rámci koncepce rozvoje pěší dopravy, která stále chybí i na úrovni města. Neexistuje ani systémová podpora pro budování pěších propojení a liniových cest. Jednotlivé části Prahy 6 jsou odděleny kopci a nejrychlejší cesta, jak je překonat, je v některých případech stále ta autem. Zdravější alternativou pro lidi i pro čtvrť jsou právě zkratky a propojky, na které doporučuji obrátit pozornost a investovat do jejich úprav. Takovou ukázkovou cestou, která je zanedbaná, a přitom ji využívá řada lidí a zasloužila by obnovu, je zkratka lesem mezi zastávkou tramvaje Vojenská nemocnice a zahradnictvím Chládek či ZŠ Na Dlouhém lánu. Je zde i veřejné osvětlení, ale schody a povrch jsou v naprosto dezolátním stavu. I přesto tam potkávám mnoho lidí, často seniory, kteří se pokoušejí tuto překážkovou dráhu zdolat, aby nemuseli kopec složitě a dlouze obcházet. Nebo se prostě chtějí cestou z nemocnice projít. Také by se mi líbila rekonstrukce Dejvické ulice, která dnes působí hlavně jako parkoviště, ale má díky množství obchodů, kaváren a restaurací potenciál stát se příjemným městským bulvárem.
