Paní Jana Bodlinka Babováková z Myšária Bodlinka se věnuje nejen chovu pískomilů, ale i jejich azylu. Stále nabízí malá pískomilátka, ovšem s důrazem na to, že poputují pouze do dobrých rukou. V rozhovoru se podělila o to, jak Myšárium Bodlinka vzniklo, co je pro tyto hlodavce nejlepší a další „myšáriové záležitosti“.
„Moje cesta k chovu pískomilů a k Myšáriu Bodlinka začala naprostou náhodou. Kamarád měl pískomila, a ten mu nečekaně přivedl na svět mláďata. Pomáhala jsem mu s tím, sehnala klec a tak dále. Když pak mláďata rozdával, to poslední už neměl komu dát, a tak ho dal mně.
Po nějaké době jsme si na sebe s pískomilem zvykli a bylo mi líto, že je sám. Četla jsem na internetu, že pískomil nemá být sám, a tak jsem pořídila dalšího. Díky temperamentu toho prvního jsem si myslela, že je to kluk. Až později jsem zjistila, že to není kluk. Dala jsem je dohromady a brzy jsme měli miminka. Přesně takto jsem začala s chovem pískomilů,“ řekla chovatelka Jana Babováková pro Náš REGION.
Pískomil versus osmák
Myšárium Bodlinka se v současné době již nevěnuje chovu osmáků degu, i když dříve byli součástí chovatelské činnosti. Původně se zdálo, že osmáci jsou v mnohém podobní pískomilům, s tím rozdílem, že se údajně dají lépe ochočit – alespoň takové informace kolovaly na internetu. Vzhledem k dostupným prostorám se tedy Jana Babováková, zakladatelka Myšária Bodlinka, rozhodla zkusit chovat i osmáky.
Nicméně, jak se ukázalo, každé zvíře je velmi odlišné, a srovnávat je navzájem je náročné. Poslední osmáci našli své nové domovy letos v zimě, a tak se Myšárium Bodlinka nyní plně soustředí pouze na chov pískomilů.
Aktivní drobci
Pískomilové jsou velmi aktivní zvířata, která žijí ve skupinách. Jsou relativně nenároční na péči a zároveň s nimi zažijete spoustu zábavy. Majitelku Myšária Bodlinka baví je pozorovat, a hlavně řešit jejich složité sociální vazby a proces seznamování.
Je nezbytné se o všechny pískomily postarat, zajistit jim vhodné ubytování, aby se navzájem nervali a žádný nezůstal sám. Klíčové je také hlídat rozmnožování. Termíny porodů pískomilích samic jsou pečlivě zaznamenány v kalendáři, aby bylo vše pod kontrolou a v evidenci.
Nedílnou součástí péče je shánění nových domovů pro mláďata. Paní Babováková klade velký důraz na to, aby pískomilové našli dobré domovy, a proto si zájemce pečlivě prověřuje.
Myšárium Bodlinka je financováno z prodeje mláďat, občasných příspěvků od dárců a někdy i za poskytnutí azylu. Neobejde se to však ani bez vlastních finančních zdrojů majitelky.
Důležitý je dostatek pohybu
Péče o pískomily, co se stravy týče, je poměrně jednoduchá. Základem je jakékoli zrní. K dostání jsou sice speciální směsi pro pískomily, ale lze použít i směsi určené pro malé hlodavce. Důležité je doplňovat stravu o ovoce a zeleninu, nicméně nesmí se podávat citrusy. Na stravu jsou pískomilové opravdu nenároční. Klíčové je však zajistit jim dostatek pohybu.
Paní Babováková z Myšária Bodlinka si vzpomíná na skupinku obézních pískomilů, kteří k ní kdysi přišli a žili (u původního majitele) v kleci o velikosti přepravky s jedním patrem. Zpočátku vůbec nechápali, co je to skákání. Ale během krátké doby se vysportovali a zhubli, zvládali všechny aktivity. Proto se v Myšáriu snaží, aby měli pískomilové hodně prolézaček. Pískomil si totiž všude vyskočí, a ideální je kombinovat akvárium s klecí. Prostředí v Myšáriu Bodlinka je pro pískomily bez stresu. Paní Babováková dbá na to, aby měli doma klid a bezpečné bydlení.
Zdroj: rozhovor s chovatelkou Janou Babovákovou
