Studentka Lenka z obce Zámel na Rychnovsku se v polovině srpna vracela z prázdninové brigády v nedalekém Vamberku. Rozhodla se zpříjemnit si páteční večer v místní hospůdce, kde chvíli poseděla s kamarády. Domů už ale nikdy nedorazila a její vyděšení rodiče šli druhý den nahlásit její zmizení na policii. Oni i policisté obvolávali její známé a kamarády, aby zjistili, kde by mohla být, nebo kdo ji viděl naposledy. Ze všech získaných výpovědí vyšetřovatele nejvíc zaujala slova dvou mladých mužů, kteří s Lenkou poslední večer seděli. I to, že v drobnostech se jejich výpovědi lišily.
Proč se neozvala?
Obzvlášť podivné bylo to, že den po Lenčině zmizení jednomu z nich přišla z jejího telefonního čísla esemeska, že odjela do Hradce Králové a že se vrátí zítra. Kriminalisty na tom nejvíc zarazila skutečnost, že sice napsala jemu, ale svým vlastním rodičům se vůbec neozvala. Přitom s nimi, podle informací z bezprostředního okolí rodiny, měla mít velice dobré vztahy. Nejpravděpodobnější se policistům proto jevila verze, že se jí asi něco stalo. A bohužel měli pravdu.
Rozvedený násilník
Zaměřili se proto na ty dva, se kterými trávila svůj poslední večer, a rozhodli se je důkladně vyslechnout. Nevěděli přitom, jestli mají v jejím zmizení prsty oba a jsou spolu domluveni, nebo jestli je to práce jen jednoho z nich. Ten, co dostal údajnou zprávu od Lenky, byl brzy mimo podezření Ten druhý, Ladislav Mazura, se ukázal jako násilník. Byl již podruhé rozvedený a jeho poslední manželka ho dokonce udala na policii za to, že ji zbil. Pak ovšem své obvinění stáhla a k jeho stíhání nedala souhlas. Podle vyšetřovatele Zdeňka Hlaváčka si byli policisté už téměř jistí, že Mazura je jejich člověk. Stoprocentní jistotu ale samozřejmě neměli.
Telefon ze záhrobí
Jejich vyšetřovací verze dostala navíc vážné trhliny záhadným zmeškaným telefonem přímo od Lenky právě ve chvíli, kdy si pro Mazuru přišli. Jak se později ukázalo, měl Lenčinu simku v náhradním telefonu, ze kterého také poslal onu esemesku o cestě do Hradce. Při příchodu policistů vytočil z telefonu s Lenčino simkou své vlastní číslo, nechal to chvíli vyzvánět, a pak skrytý telefon v kapse vypnul. Když policisté volali na Lenčino číslo zpět, bylo už samozřejmě nedostupné. Mazura měl pocit, že jeho lest je dokonalá. Jenže policistům stejně nešlo do hlavy, proč by měla Lenka volat a psát dvěma mladíkům, se kterými ani nijak zvlášť velká kamarádka nebyla, a svým rodičům ne.
Nekonečný výslech
Mazuru si proto pozvali hned na sedmou ráno k výslechu. Ten dlouho odolával, na všechno měl „logickou“ odpověď, nic nechtěl a působil velice sebevědomě. To se táhlo celý den, až večer ho policisté nechali stát, on začal najednou polevovat a nakonec se začal přiznávat. Než ovšem dospěl k poslední verzi, svou výpověď neustále upravoval. Ještě tu noc s ním proto policisté vyjeli na místo činu, kde jim ukázal, kde nešťastnou Lenku zabil. Jak si tedy původně myslel.
Bylo to krátce poté, co spolu měli podle jeho slov sex a ona chtěla jít okamžitě domů. To ho rozzuřilo k nepříčetnosti, praštil ji do hlavy klíčem na utahování šroubů a pak ji ještě škrtil jako smyslů zbavený. V domnění, že je mrtvá, ji naložil do auta, dojel si domů pro rýč a odvezl ji na odlehlé místo, aby ji tam zakopal.
Utopil ji v kaluži!
Když ji tam ale vyložil z auta, začala chroptit. Mazura se vylekal, hlavu ji ponořil do nedaleké louže a držel jí ji tam asi pět minut, dokud nebyla už mrtvá doopravdy. Pak ji zakopal do připraveného hrobu, který následně zaházel větvemi, aby ho nikdo nenašel. A ke kterému, když se přiznal, přivedl kriminalisty. Za svou spolupráci s nimi i projevenou lítost ho soud – navzdory nebývalé brutalitě jeho činu – odsoudil na pouhých čtrnáct let, ze kterých si nakonec odseděl pouhé dvě třetiny, než byl za dobré chování propuštěn. Kromě mrtvé Lenky má přitom na svědomí i celý zbytek její rodiny – matka se ze zoufalství oběsila a otec i bratr skončili v péči psychiatrů.
Zdroj: Novinky.cz, Blesk, iDnes.cz, Deník
