Skutečně se nejedná a jen tak o nějakou krajinu. Bývalý vojenský prostor v Milovicích má dlouhou historii. Vojáci zde cvičili ještě za Rakouska – Uherska. Pak se tu vystřídaly různé armády, současníkům je nejznámější dvacetiletý pobyt vojsk Varšavské smlouvy v letech 1969 – 1989. Osiřelého území se ujala obecně prospěšná společnost Česká krajina v čele s kutnohorským rodákem Daliborem Dostálem. Společnost Česká krajina od roku 2008 usiluje o ochranu biologické rozmanitosti (biodiverzity) a zmírňování dopadů klimatických změn na přírodu i člověka.
Ochrana v rezervacích
Nejlevnější a efektivní cestou k dosažení cílů je budování přírodních rezervací propojených biokoridory. Právě tak se dosahuje ochrany rostlinných i živočišných druhů a jejich působení přispívá i k ochraně klimatu. Motivací pro práci v této oblasti, byla snaha zachránit motýly mizející z krajiny. V době, kdy se o této problematice začalo hovořit, pracoval Dalibor Dostál jako novinář. Protože mediální kampaň nevyprovokovala nikoho, kdo by se práce na záchraně motýlů ujal, pustil se do díla zakladatel uvedené obecně prospěšné společnosti sám. Hledal se způsob, jak vrátit krajině původní ráz. Myšlenku Dalibora Dostála, že krajina nemohla být před příchodem člověka úplně zarostlá lesy, potvrdili i odborníci. Velcí kopytníci, jako jsou pratuři, zubři či divocí koně, spásají louky, okusem dřevin brání tomu, aby expanzivně zarostly krajinu, a svými kopyty kypří půdu. Následovalo hledání vhodného pozemku a také shánění velkých kopytníků, kteří už u nás v té době nežili.
Vojenský prostor v Milovicích patří k nejsušším oblastem v regionu, uchovával si i v době opuštěnosti, kdy zarůstal keři, charakter podobný stepi. Pozemky se podařilo zapůjčit a rezervaci vytvořit. Rezervace vznikla díky spolupráci s odborníky z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Výzkumného ústavu živočišné výroby, České zemědělské univerzity v Praze, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí. Postupně se podařilo do rezervace dostat potřebné kopytníky.
Kde velká zvířata hledat
Zubry bylo možné získat díky chovům v zoologických zahradách a oborách, divoké koně se podařilo objevit v anglickém Exmooru. Pratury se nalézt nepodařilo. Pratuři byli vyhubeni nebo domestikováni jako chovný skot. Snahy o znovuoživení pratura se objevují již od 20. století, jsou založené na vědeckém zkoumání kosterních nálezů i na metodách křížení evropských primitivních plemen skotu. Ve středočeských Milovicích je od roku 2015 první stádo těchto zpětně vyšlechtěných praturů ve střední a východní Evropě. Dnes se tedy na ploše 350 ha se v současné době nachází sedm desítek koní, 25 praturů a 32 zubrů. Rezervace je tvořena dvěma celky. V prvním v těsné blízkosti Milovic není až tak těžké zahlédnout divoké koně nebo pratury, v druhém blíže k Benátkám nad Jizerou se nacházejí zubři a divocí koně. V obou lokalitách existují vycházkové okruhy pro veřejnost podél ohradníků. Spatřit velká zvířata je pro návštěvníky velký zážitek, zvířata jsou však v podstatě pomocníky při záchraně dalších druhů.
Vědci zkoumají motýly a květiny
Území, na kterém se pohybují, se v průběhu několika let změní ze zapleveleného, případně křovím zarůstajícího prostoru, na místo připomínající stepní louku s mnoha kvetoucími druhy, nad nimiž poletuje různý hmyz včetně motýlů různého druhu. Člověk zaujatý zvířaty, tuto skutečnost tolik nevnímá, mnohem důležitější je pro vědce, kteří rezervaci pravidelně navštěvují. Právě vědci zde už napočítali 111 druhů kvetoucích rostlin a to je opravdu hodně. Připomeňme si alespoň velmi vzácný hořec křížatý, který je důležitý pro život kriticky ohroženého modráska hořcového. Sčítání hořců proběhlo v rezervaci v průběhu října, dokončeno bylo 11. listopadu. Výsledky předčily všechna očekávání. Počty hořců křížatých se sedm let po příchodu divokých koní a dalších kopytníků zvýšily o neuvěřitelných 367 procent. Na pastvinách velkých kopytníků se daří také běžnějším druhům motýlů. „Příkladem je modrásek vikvicový, který se u Milovic vyskytuje v tisícových počtech. Také tento druh jinde v Česku ubývá, ale v Milovicích jako na jednom z mála míst v Česku ho stále můžeme kolem tůní a na jiných vhodných místech vidět ve velkém množství,“ zmínil entomolog David Ričl. V monitorovaném prostoru vzrostly jeho počty z 55 jedinců v roce 2016 na 493 jedinců v roce 2021.
Webová stránka obecně prospěšné společnosti https://www.ceska-krajina.cz/ je bohatým zdrojem informací o všech projektech v oblasti ochrany životního prostředí, na kterých se společnost podílí. Najdeme zde i velmi podrobné informace o chráněných živočišných i rostlinných druzích a také informace o tom, kdo všechno Českou krajinu podporuje. Zdálo by se, že takto úspěšné a potřebné aktivitě nic nehrozí. Přesto je stále vyvíjen developerský tlak na pozemky užívané pro potřeby rezervace. Velmi mnoho času musí ředitel věnovat na obhajobu nejen ohrožených druhů, ale i na obhajobu ohrožovaného díla jako takového. Doufejme, že se to bude ještě dlouho dařit.