V Galerii 9 v přízemí vysočanské radnice probíhá výstava kreseb Zdzisława Wiatra pod názvem Hlubčický skicář. Potrvá do 29. srpna, vidět ji můžete od pondělí do čtvrtka mezi 10. a 19. hodinou.
Kreslíř, grafik, malíř a pedagog Zdzisław Wiatr se narodil roku 1960 v Hlubčicích (Głubczyce). Absolvoval studia grafiky na Akademii krásných umění v Krakově.
Dnes je řádným profesorem Fakulty umění University Jana Długoše v Čenstochové.
Spolupracoval s měsíčníkem „Res Publica” a s nakladatelstvím „Errata” ve Varšavě.
Účastnil se takřka 400 společných výstav, realizoval kolem 60 výstav autorských a získal celou řadu ocenění.
Zdzisław Wiatr nejen o Hlubčickém skicáři
„Narodil jsem se v Hlubčicích v polském Slezsku – ve městě u hranic s Československem. Moji rodiče z otcovy strany byli repatrianti z Kamionky Strumiłłovy na Ukrajině a z matčiny strany – Lachové z Grudka nad Dunajcem v Malopolsku. V šedesátých letech byli našimi sousedy lidé, kteří museli v důsledcích 2. světové války opustit Wilno, dnes litevský Vilnius, běloruské Grodno nebo Zbaráž na Ukrajině.
Bylo mi čtyři nebo pět. Seděli jsme s dědou Antonim v kuchyni u velikého stolu, nad nímž visela žárovka, stíněná bílým plechovým talířem. U stolu se soustředil život naší rodiny. U stolu jsme jedli, u stolu vedli moji rodiče dlouhé hovory nocí až do rána, kdy se děda vracel z noční služby.
Měli jsme ještě pokoj, ale v zimě byla kuchyně nejteplejším místem. A tady, v atmosféře kuchyňského tepla, mi děda Antoni ukazoval svět prostřednictvím kreslených obrázků. Kreslil s cirkusovou ekvilibristikou, naprosto svobodně, a já byl zcela fascinován. Napoleon měl úžasný půlkruhový klobouk, stál na nohou bez bot a ruku měl pod pláštěm – tak jako Napoleon. Žid v kožešinovém klobouku vypadal přesně tak jako na předválečných fotografiích za Lwowa nebo z Kamionky.
V okouzlení dědovou kreslířskou dovedností jsem začal sám kreslit své vlastní příběhy a portréty. Všechny jsem shromažďoval v šuplíku své skříňky, abych se k nim mohl občas vracet a doplňovat je dalšími kresbami.
Dnes si výrazně uvědomuji, že můj tehdejší celý svět, lidé a jejich historie rozněcovaly moji obraznost a rozhodně předurčily mé pozdější výběry témat. A také definitivní rozhodnutí o dalším vzdělání.
Můj tehdejší malý hlubčický svět s lesy, poli, říčkami a horami na dohled mne fascinuje stále. Bohatství krajiny, polí, vůní, zvířat i rostlin se stalo tématem mých kreseb, pastelů i prvních linorytů tištěných na ždímačce pračky Frania.
Na „Hlubčickém skicáři” jsem začal pracovat v roce 2020 během běsnící pandemie. Kreslení se stalo únikem k nikdy nerealizovaným kresbám. Ve „Skicáři” se vracím k obrazům a obyvatelům Hlubčic i Hlubčicka, ale jsou interpretovány mým způsobem, mým uchopením neviditelné energie místa. Postupně vzniklo 74 kreseb a 34 velkoformátových realizací, ale celý projekt stále zůstává otevřeným prostorem mých hledání.“
Zdroj: Devítka
