Mnohde si již na holiny našla cestu sama. V tiskové zprávě to uvedl Antonín Kusbach, jenž vedl mezinárodní tým lesnických vědců v čele s odborníky z Mendelovy univerzity v Brně při výzkumu rozšíření a roli osiky obecné v lesích.
Podle nich je dnes osika opomíjenou dřevinou. Hojně zastoupená byla do doby, než lesníci začali upřednostňovat druhově a strukturně unifikované porosty, což se týká posledních zhruba 300 let. „Z průzkumu vyplynulo, že výskyt osiky je statisticky významně spjat s velikostí lesního majetku a kategorií lesa, tedy s typem a intenzitou hospodaření,“ uvedl Kusbach.
Z výzkumu vyplývá, že osika a severoamerický osikovec významně přispívají k biologické rozmanitosti, dokáže hrát důležitou roli při adaptaci lesů na klimatickou změnu a může plnit roli přípravné dřeviny, tedy takové, která bude růst na holinách a později vytvoří stín a lepší podmínky pro cílové dřeviny. Osiky jsou schopné rychlé regenerace a umí kolonizovat nová stanoviště. Velmi dobře se vyrovnávají s požáry, nemocemi, napadením hmyzem či větrnými smrštěmi.
Myšlenku o perspektivní budoucnosti osik v Evropě podporují i terénní pozorování. „Z nich vyplývá, že si osika po rozsáhlém úbytku smrku po kůrovcové kalamitě našla přirozeně cestu do středoevropských lesů. Myslím si, že je to dáno i tím, že lesnická praxe se na roli pionýrských dřevin (kromě osiky se jedná především o břízu) dívá jinak než před lety. Dříve je lesníci velmi důsledně z porostů odstraňovali. Díky velmi dobrým regeneračním schopnostem osika v porostech prospívá,“ řekl Kusbach.
Vědci analyzovali čtyři miliony lesních porostů na území Česka. Vycházeli z historických terénních měření a využili i moderní metodu dálkového průzkumu Země a sofistikované analytické techniky.
Zdroj: ČTK
