Pražské povstání očima Josefa: Kulka mi prolétla dva milimetry od mozku

29.4.2021
Jiřina Pouzarová

Bojovali i mladí kluci, mezi nimi i dvacetiletý Josef Vaníček, který pomáhal na barikádách.

„Čtvrtého května jsme začali strhávat německé nápisy. Věděli jsme, že to Němci mají prohrané. Někdo přinesl bílou barvu a my jsme přetírali cedule, aby se nemohli podle nápisů orientovat,“ popisuje začátek povstání pan Vaníček, který v té době pracoval v řeznictví u svého strýce kousek od Vítězného náměstí v Dejvicích.

Bylo nás deset a šli jsme Praze na pomoc

Bylo jich deset. Deset kluků, kteří se rozhodli, že půjdou Praze na pomoc. „Dole na konečné tramvaje na Podbabě byl podjezd. Začali jsme tam dělat překážky, aby se Němci nemohli dostat z města. Ale nepamatuji si, že bychom tomu říkali barikáda.“

Pátého května v noci se začaly shánět pro barikády zbraně. Získávaly se těžko. Kluci museli strhnout německého vojáka do sklepa a pak ho odzbrojit.

„Se získanými zbraněmi jsme pak chodili celé dny i noci. Až mi otekly nohy. Měl jsem na sobě dlouhý těžký kabát, pod kterým jsem zbraně nosil. Jinak by to nešlo. Na krku byla pověšena jedna, dvě pušky, někdo jiný zase nesl samopaly. Chodili jsme až dolů na Podbabu různými uličkami, kde byla jistota, že nás nikdo nebude šacovat.

Nejen Jan Palach se stal hořící pochodní. Znáte další oběti srpnové okupace?

Němci po nás stříleli

V noci z 6. na 7. května začalo být s povstání zle. Němci po všech zlostně stříleli. Spousta dvacetiletých kluků padla. Stejně jako Josef nosili zbraně nebo chodil pro zraněné s nosítky. „Vždycky šli tři naši – jeden měl bílý prapor a dva nesli nosítka se zraněným. I přesto po nich Němci stříleli,“ vzpomíná pan Vaníček.

Dva milimetry od mozku

Den před příjezdech Rudé armády, když nesl kolegům zbraně na barikádu, došlo i na něj. Bylo chvilku po páté odpolední. Kulka prolétla jeho hlavou.

„Někdo mě zatáhl do baráku a odtud mě odnesli na nosítkách do biografu Svornost. Tam ale lékaři neměli žádné pomůcky,“ vzpomínal pan Vaníček. Zachránili ho až Rusové, kteří ho odvezli do nemocnice. „Lékař mi pak říkal, že mě zasáhli jen dva milimetry od mozku. Stačilo tehdy tak málo a byl bych tuhý,“ uzavřel své vzpomínky Josef Vaníček.



Nepřehlédněte