Staročeská chalupa je bývalá přerovská rychta, která patřila až do konce 19. století zdejšímu rodu kovářů a rychtářů Bělíků. Arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský ji koupil v roce 1895 a po čase ji zařídil podobně jako českou chalupu na Všeobecné jubilejní výstavě v Praze roku 1891. V Přerově i okolí vykupoval starý lidový nábytek, obrazy, nářadí i nádobí a těmito věcmi byly zřízeny dvě síně, které byly zpřístupněny v roce 1900. Zajímavostí je i o, že v roce 1922 byla operou Národního divadla v Praze před touto chalupou uvedena Prodaná nevěsta.
V roce 1967 převzalo staročeskou chalupu do své správy Polabské muzeum v Poděbradech, obnovilo národopisnou expozici a začalo budovat tzv. polabský skanzen. Postupně sem byly přeneseny vybrané a na původním místě ohrožené lidové stavby i drobné objekty. Například myslivna s hospodářským dvorem a bývalá bednárna s přilehlými zahradami. V současné době je v muzeu přes třicet objektů, včetně sedmi chalup, šesti špýcharů a dvou stodol. V interiérech se návštěvníci seznamují se životem venkovských lidí ve středním Polabí od konce 18. do poloviny 20. století. Součástí polabského skanzenu je i stará škola a bylinková zahrádka našich babiček.
