Bunkr neměl na růžích ustláno už před svým otevřením
„Bunkr“ byl pro legendární rockový klub z devadesátek velmi příhodný název – byl totiž zbudován v místě bývalého protileteckého krytu. Název byl i jakousi vzpomínkou na dětství majitele klubu Richarda Nemčoka, který vyrůstal v Sudetech, a tamní vojenské bunkry ho od malička přitahovaly.
Richard Nemčok do Bunkru investoval vše, co měl – peníze, čas, zkušenosti, úsilí. Jeho rockové „dítě“ však začalo mít zanedlouho problémy s úřady kvůli množícím se stížnostem okolních obyvatel, kteří si stěžovali na hluk. Majitel musel vyhánět drogové dealery, ruské vyděrače, opilce, narkomany, zloděje a další výtržníky, které prostředí klubu lákalo.
„Ochranka klubu má však příkaz každého, kdo by si zapálil třeba marihuanu, ihned vyhodit. Pokud se to opakuje, má host zákaz vstupu. Kromě toho jsme dali několik volných vstupenek kriminálce a protinarkotickému oddělení, aby to tady mohli bez problémů kontrolovat,“ bránil se před 25 lety na stránkách časopisu Respekt Richard Nemčok.
Bunkr patřil mezi 10 nejlepších světových rockových klubů
Vstupné do Bunkru stálo v roce 1992 maximálně 30 korun. Kromě rockového klubu Nemčok v domě provozoval i kavárnu. Pro mladou generaci skejťáků chtěl tehdy v prostorách klubu vybudovat U-rampu. Hned vedle klubu v Lodecké ulici sídlilo Radio 1.
Že se jednalo o legendu potvrdil i tehdejší úspěšný rockový časopis Spex z Německa, kde byl Bunkr zařazen mezi TOP 10 rockových klubů na světě. V roce 1993 pak Bunkr otevřel vlastní samostatnou pobočku v Moskvě.
Nájemníci si stěžovali, starosta se klubu zastával
Stížnosti ze strany nájemníků se na rockové doupě začaly valit už v roce 1992. Podle 25 let starého článku J. Spurného v časopisu RESPEKT problémy Bunkru začaly ještě v době, než oficiálně otevřel. Nájemníci z okolí začali protestovat již před jeho otevřením. Nájemní smlouvu tehdejší Obvodní výbor Prahy 1 podepsal s firmou pana Nemčoka už v červenci 1990.
Nájemníci začali protestovat v září a týden na to rada obvodního výboru doporučila, aby tehdejší starosta nabídl pro provozování klubu jiné místo. Po následujících volbách však k této nabídce už nedošlo a rada Obvodního úřadu Prahy 1 schválila nájemní smlouvu s podmínkou, že majitel společnosti převezme odpovědnost za klid a pořádek v okolí klubu.
Na jaře roku 1992 se klubu zastal tehdejší starosta Prahy 1 Petr Bachna, který stížnosti na klub zpochybnil a pro časopis Respekt se vyjádřil, že klub má podle jeho názoru velmi dobrou izolaci proti hluku a rozhodně tedy nepatří mezi ty, kdo by stížnostem okolních nájemníků dopřál sluchu. „To, že tam jezdí taxíky a bouchají dveře, je prostě daň bydlení v centru. Buď se lidi smíří s tím, co život v centru přináší, anebo se můžou přestěhovat na sídliště,“ řekl tehdy poměrně politicky odvážně.
Pět let a konec
Klub musel v roce 1993 řešit problémy s obvodním soudem ohledně nájemní smlouvy. O tři roky později byl vydán soudní příkaz k exekuci. Klub se sice udržel na pražské rockové scéně přibližně 5 let, ale během té doby se dokázal nesmazatelně zapsat do paměti všech milovníků rockové hudby. Ostatně řada rockerů byla ochotna 21. ledna 1997 vlastním tělem bránit klub před násilným uzavřením policií.
Rozhodnutí o uzavření legendárního rockového klubu, kde hrála hudba 24 hodin denně, však bylo zpečetěno už v roce 1996, kdy městský soud vydal rozhodnutí o exekuci. Mohl tu být filmový klub s kavárnou nebo Země pohádek, ale prostor po bývalém rockovém klubu byl opuštěný až do roku 2013, kdy se do něj paradoxně nastěhovali městští strážníci.
Bunkr měl pokračování. Nejdříve v Holešovicích, potom na Smíchově
Richard Nemčok se svého snu o provozování rockového klubu Bunkr nevzdal a tři roky po uzavření klubu v Lodecké ulici v Praze 1 zamýšlel otevřít klub na Holešovické tržnici. O tom tomto záměru informovala média v srpnu 2000. Nemčok měl do vzniku nového Bunkru investovat kolem 17 milionů korun a chtěl ho otevřít v listopadu 2000. Prostor pro 800 až tisíc lidí měl vzniknout v podzemí pod halou č. 12. Záměr nakonec nebyl realizován kvůli hygienikům.
„Konkurence dnešních rockových klubů se nebojím, protože si obvykle zvou stále stejné muzikanty. A Bunkr se stal fenoménem právě proto, že dával prostor jak slavným kapelám ze zahraničí, tak i domácím nadějím. Jinde se také zaměřují v první řadě na zisk a teprve potom na hudbu, ale my na Bunkru rozhodně nechceme rýžovat peníze,“ řekl Nemčok počátkem roku 2001 serveru iDnes. K neustálému odkládání otevření nového Bunkru tehdy dodal: „Vím, že nejen mně ten klub chybí. Možná to bude znít jako pateticky, ale já jsem kdysi žil Bunkrem a lidmi okolo něj čtyřiadvacet hodin denně.“
Bunkr také pokračoval od roku 2008 na Smíchově pod názvem Rock club Bunkr. Byl otevřen 15. května 2008 v Nádraží ulici 76 na Smíchově. Dnes však již také neexistuje.
zdroj: ČT, RESPEKT (1992), iDnes.cz
