Bývalý starosta Kolína a středoškolský lektor Vít Rakušan je lídrem kandidátky Pirátů a Starostů ve Středočeském kraji. V říjnových parlamentních volbách se bude ucházet o hlasy voličů, aby navázal na svou dosavadní práci. Výsledky jeho dlouhodobého politického úsilí jsou nezpochybnitelné a lze je spatřit nejen v Kolíně, ve Středočeském kraji, ale i na celorepublikové úrovni. Mezi poslední úspěch předsedy Starostů a nezávislých patří například změna zákona s ambicí vymýtit z českých vesnic a měst tzv. energošmejdy, na jejichž nekalé praktiky při uzavírání smluv doplatilo mnoho lidí v České republice. Ani po čtyřech letech v Parlamentu na službu občanům nerezignoval a ve své práci pro českou veřejnost chce pokračovat i v dalších letech.
“Bylo mi 32 let a ze středoškolského učitele jsem se poměrně nečekaně stal starostou svého města. Kolín za své město považuji, mám ho rád. Ale byla doba, kdy mě v něm štvalo úplně všechno. Nuda, šeď, lidé se neusmívali. Vědomí, že se na radnici rozhoduje mnohem víc podle toho, co z toho někdo má, než podle toho, co z toho má Kolín. Realita – nejzadluženější město v zemi. Nikdo nepřemýšlel nad tím, že v Kolíně lidé možná nebudou chtít zůstat. S kamarádem jsme se to jednou v hospodě rozhodli změnit. A dal jsem si osobní předsevzetí, ne politické či pracovní: “svoji práci dělej pro lidi”.
Změna atmosféry v našem městě je dle mého subjektivního, přiznávám, názoru hmatatelná. A proto si myslím, že v politice by měl být každý svým způsobem starostou – s pochopením pro lidi, důrazem na kvalitu života, uměním naslouchat, rozhodovat se v zájmu lidí, měl by se starat. A mít z toho radost, protože politika je velmi osobní záležitost. Může vás nesmírně naplňovat, ale taky vám dost vzít.
Chtěl bych, aby mi nebrala čas na rodinu. Na všechny tři děti jsem nesmírně pyšný, stejně jako na to, že mám stále stejné přátele, kteří mi často dají tu nejupřímnější zpětnou vazbu. I proto je mým největším přáním spokojenost mých bližních. A vědomí, že mým dětem se snažím připravit lepší budoucnost. A hlavně svobodnou. Jsem totiž z generace, která jako první svobodu konzumovala. V devadesátých letech stopem na Gibraltar, s kamarády na horách v Norsku. Myslím, že většina mých nejzajímavějších vzpomínek je spojena právě s pocitem svobody, s možnostmi, které naši rodiče neměli.
Posun z Kolína do Prahy se odehrál jen v té pracovní sféře, v Kolíně zůstávám vším ostatním. Doufám, že mě ty čtyři roky ve Sněmovně nezměnily, ale asi by to měli posoudit jiní. Možná jsem přišel o některé naivní představy. Přibylo pár šedivých vlasů, častější nervozita. Ale také zkušenosti a obrovská chuť všechno to, co vidím a co se mi nelíbí, doopravdy změnit.”
