Pocházel ze Semil a ačkoli nebyl ze sklářské rodiny, železnobrodská sklářská škola mu učarovala a rozhodl se ji studovat. Absolvoval oddělení rytí skla u profesorů Ladislava Přenosila a Božetěcha Medka. Své dovednosti dále zdokonaloval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Karla Štipla. Většinu svého pracovního života (od roku 1957, resp. 1959 až do odchodu do penze v roce 1985) strávil jako výtvarník Ústředí bytové a oděvní kultury.
Škála technik, výtvarných prostředků a poloh, které ve své tvorbě vystřídal, je unikátní – od průmyslového designu, přes umělecké řemeslo a malosériovou výrobu, až po ateliérovou tvorbu a realizace v architektuře. Byl jedním z průkopníků volné sklářské tvorby, ale také propagátorem automatické výroby skla. Nápojové sklo podle jeho návrhů je stále ve výrobním programu Crystalexu a to i 50 let po svém vzniku. Jeho originálně pojaté rytiny ovlivněné soudobým malířstvím, vázy pro jeden květ přezdívané „Kapky“, hutní objekty se vpichy i hranované nádoby se zatavenými kovovými foliemi a tkaninami jsou hojně publikované a patří ke „zlatému fondu“ československého skla a ikonám československého designu.
Do povědomí zahraničních galeristů a sběratelů se zapsal především svou ateliérovou tvorbou. Autorským objektům ze skla se příležitostně věnoval od konce 50. let
a měl tak velký podíl na emancipaci českého skla jako plnohodnotného materiálu. Naplno se do volné tvorby ponořil v 80. letech. Dílo Pavla Hlavy bylo představeno na desítkách monografických a více než stovce kolektivních výstav po celém světě a získalo celou řadu ocenění.
Do historie moderního uměleckého skla, ale i Nového Boru se Pavel Hlava zapsal také jako jeden ze zakladatelů Mezinárodního sklářského sympozia IGS. Těžko říci, jaká očekávání měli, když jej v roce 1982 s tehdejším ředitelem Františkem Arnoštem a ostatními zakládali. Z toho, že tato tradice trvá dodnes a letos se zde bude konat již 15. trienále IGS, by ale měli bezpochyby radost.
Na výstavu, která potrvá do 31. května, byly laskavě zapůjčeny exponáty a materiály ze soukromých sbírek Zdeňka Parmy a rodiny Hlavičkových – potomků Pavla Hlavy. Díky tomu zde můžeme veřejnosti prezentovat nejen věci typické a známé, ale také řadu věcí osobních a unikátních, existujících pouze v jediném exempláři.
Zdroj: Eliška Vavříčková, kurátorka výstavy, Novoborský měsíčník
