Síla ženy. Opavská výstava 30+ nabídne stovky působivých fotografií

11.9.2021
Fefík

Institut si výstavou připomene třicáté výročí od svého založení. „Fotografie budou vystavené ve třech podlažích Domu umění, část pak v sousedním kostele sv. Václava, v Základní umělecké škole a v galerii KUPE v Opavě. První tři budovy jsou propojené. Je tak možné přecházet z jedné do druhé,“ říká dlouholetý vedoucí institutu Vladimír Birgus.

Rozsáhlá expozice nabídne ucelený přehled o tvorbě umělců několika generací. „Výstava 30+ Institutu tvůrčí fotografie (ITF) je součástí kulturního festivalu Bezručova Opava, jehož letošním hlavním tématem je Síla ženy. Proto věnujeme celé jedno podlaží v Domě umění výhradně tvorbě našich studentek a absolventek. A ženy budou zastoupeny i v dalších částech výstavy. Ty ukáží mimo jiné i velmi osobní témata, která se dříve ve fotografii objevovala zřídka. Zachycují život vlastní rodiny nebo blízkých přátel a ukazují, kam se fotografie za ta léta posunula,“ popisuje Vladimír Birgus, sám vynikající fotograf, kurátor a propagátor české tvorby v zahraničí, který společně s Ondřejem Durczakem a Michałem Szalastem výstavu sestavil. „Název 30+ naznačuje, že jde výrazně rozšířenou a inovovanou verzí výstavy, která se minulý rok uskutečnila v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze,“ doplňuje.

Silné zastoupení žen ve fotografii není podle Birguse ničím novým. „Na žádné z desítek výstav, které jsme dosud pořádali, jsme nepočítali, kolik se jí účastní mužů a kolik žen. Ale mnohokrát se stalo, že žen bylo více. Řada z nich patří k našim současným studentkám i k nejvýraznějším absolventkám. Jako třeba autorka známých autoportrétů Dita Pepe. Nebo jedna z nejoriginálnějších reklamních fotografek Bára Prášilová. Úspěšný rok loňský rok měla Bára Reichová, která za svůj cyklus o improvizovaných trénincích našich olympioniků v době pandemie získala mnoho mezinárodních cen,“ dodává Vladimír Birgus.

V Ostravě Vítkovicích uctili památku obětí náletu z 2. světové války. Zasáhl i válcovnu trub

Rozmanitě pojatá díla na výstavě doplňují nebo vytvářejí kontrasty. Jsou to dokumentární, stylizované snímky, u nichž fascinuje upřímnost a intimita. „Nejde však o senzaci nebo snahu šokovat, ale často o určitou formu arteterapie. Například David Macháček v cyklu Memento s velkou citlivostí komparoval vlastní snímky své přítelkyně a policejní záběry z vyšetřovacího spisu o její tragické dopravní nehodě. Krystyna Dul propojila ve vzpomínce na bratrův dobrovolný odchod ze světa záběry z rodinného alba a vlastní portréty členů rodiny. Marcin Kruk už čtyři roky fotografuje manželku trpící těžkou neurologickou nemocí. Jana Habalová zase v cyklu Až budu malý s velkou empatií zobrazuje život svého postiženého bratrance. Na bolestné vzpomínky z vlastního dětství a složitý vztah s otcem reaguje Rafał Klimkiewicz v souboru Dobrý zlý dům,“ vyjmenovává Birgus.

Mnozí další autoři však nezobrazují tak vypjatá témata. Ukazují třeba život s malými dětmi v době pandemie. Jako například Karolina Ćwik v souboru Nedívej se na mne. Vystavené soubory portrétních fotografií se zase skládají v jeden výsledný obraz. Zahrnují celou plejádu přístupů: od výrazně stylizovaných portrétů herců z různých pražských divadel v souboru Zuzany Veselé nebo inscenovaných autoportrétů v přírodě od Martina Faltejska až po portréty dvojic ze slovenské LGBT komunity od Doroty Holubové ze souboru Neskrývaná láska. Osobité místo zaujímají portréty Romana France, které zachycují různorodé skupiny: myslivce v Jasenicích nebo soutěžící na mistrovství světa v házení žabek na Hebridách. Mezi nimi je i skupinový portrét účastníků shromáždění v americkém Kongresu k třicátému výročí oficiální návštěvy Václava Havla v USA. Najdeme mezi nimi i Madeleine Albright a Joan Baez.

Léčivou moc přírody i visuté zahrady připomíná výstava Flora Olomouc

Silné zastoupení na výstavě mají zejména různé formy dokumentární fotografie. „Humanistická témata bývají často pojata velmi subjektivně a s velkým důrazem na vizuální stránku. Jsou to třeba černobílé dokumenty Arkadiusze Goly z Horního Slezska a Daniela Šperla z Japonska. Invenční využití barev dokumentují fotografie osamělých chodců v Praze během loňského lockdownu od Romana Vondrouše. Silný je i cyklus Krzysztofa Golucha Hotel o handicapovaných zaměstnancích jednoho katovického hotelu. Anebo soubor Marty Režové Já poustevník. Ten ukazuje život osamělého muže z okraje společnosti,“ říká Birgus.

Prostor také dostávají také různé podoby intermediálně a konceptuálně zaměřené fotografie. Patří k nim třeba soubor Petry Vlčkové RS. Ten mnohostranně a s velkou otevřeností reaguje na autorčin dlouholetý boj s roztroušenou sklerózou. Mozaika archivních i autorských fotografií Konstancje Nowiny Konopky Bůh, čest, vlast a moře zas ukazuje prolínání německých, polských a židovských vlivů v historii města Sopoty. A soubor Karoliny Wojtas Vlak ke vzdělání se zaměřil na útrapy školského systému,“ uvádí Vladimír Birgus.

Historická Polička má dvě náměstí. To menší chce mít zelenější

Další část výstavy se zaměří na inscenovanou fotografii. Zahrne třeba ilustrace Martiny Koubkové k Exupéryho Nočnímu letu, jemné fotografie Kristýny Vackové s tématem mezilidských vztahů nebo inscenované výjevy od Evy Bystrianské, v nichž se často objevují motivy lidí v devastovaném životním prostředí. Ekologické téma zpracovává rovněž Alicja Wróblewska v zátiších složených z plastového odpadu.

Výstavu bude doprovázet rozsáhlý česko-anglický katalog o 400 stranách a řada projekcí. Představí se tu i výběr autorských fotografických publikací a teoretických bakalářských, diplomových a disertačních prací. Expozice pak v různých modifikacích zavítá do Zabrze, Budapešti, Opole, Katovic, Drážďan, Lodže a do dalších měst.

Zdroj: Media Training



Nepřehlédněte