Sochař republiky Břetislav Benda utrpěl za války vážná poranění obou dlaní, ani to mu nezabránilo tvořit

21.11.2018
Fefík
Další fotky

Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích.
Patřil k nejtalentovanějším žákům slavného sochaře Josefa Václava Myslbeka na pražské Akademii výtvarných umění, kam byl v roce 1915 přijat. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, ani toto zranění mu ale v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy.

Nadživotní vojáci

Akademický sochař Břetislav Benda (1897 v Líšnici u Milevska – 1983 v Praze) patří k nejvýznamnějším umělcům 20. století, od roku 1923 byl členem prestižního Spolku výtvarných umělců Mánes. Brzy se stal úspěšným a uznávaným sochařem, města a obce si u něj zadávaly sochy a busty pro pomníky padlým ve světové válce a o jeho plastiky se zajímaly i soukromé osobnosti.

Jeho dílo je spjato s prvními roky budování armády nově vzniklé Československé republiky, pro jejíž budovy především v Dejvicích a Bubenči tvořil sochy. Je autorem čtveřice monumentálních postav československých vojáků v nadživotní velikosti v průčelí tehdejšího ministerstva národní obrany. Hlavní štáb zdobí jeho sousoší Vojenská věda a Vojenský zeměpisný ústav sochy Vltava a Dunaj.

Jako znamenitý portrétista tvořil busty významných osobností, včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka. Jeho busta vznikla v roce 1931, kdy byl sochař Benda pozván do Lán a tam mu pan prezident Masaryk poskytl několik sezení – z původně stanovených tří dnů jich nakonec bylo čtrnáct. V průběhu pobytu v Lánech vznikl mezi prezidentem a umělcem přátelský vztah. Jeho socha ze 70. let, na které spolupracoval i jeho syn Milan, je nově k vidění na Bachmačském náměstí, hned naproti dejvickému nádraží.
V roce 1937 byl v Bendově ateliéru ve Střešovicích portrétován prezident Edvard Beneš, ten ale mistrovi „postál“ jen dvě hodiny.

Sochař ženského těla

Hlavním tématem, kterému se sochař Benda věnoval, byly postavy žen, zejména akty – sám byl zván sochařem ženského těla. To dokládá slovy: „Neznám motiv krásnější, než je žena ve všech svých obměnách, pro sochaře je nevyčerpatelný námět, svými plastikami chci vyjádřit nekonečnou krásu lidského těla, ale i jiné lidské pocity.“

Řada jeho ženských soch je realizovaná v exteriéru, Žena s jablkem neboli Pomona stála od roku 1960 v Chotkových sadech, než byla v 90. letech ukradena, a je prozatím nezvěstná. V lázeňském parku v Poděbradech můžete vidět dílo Mateřská láska, Stojící ženy v Řepích a Vítězství sportu na Strahově. K velmi významným dílům českého sochařství patří i jeho sochy Toaleta III a Přemýšlející z 20. let minulého století. Jeho nádherné plastiky Démétér a Božena byly oceněny zlatou a stříbrnou medailí na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925.
Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru, zejména ve 30. a 40. letech.
Pozoruhodné a dodnes nedostižné jsou jeho sochy z carraského mramoru, a to jak v komorním provedení, tak i větší v exteriérech. Říkalo se o skvělých dílech jiných sochařů, že „jsou jako od Bendy“.

Pražská zoo zvýší částku, kterou dává na záchranu divokých zvířat

Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Přesto se ve 20. letech věnoval i sociálnímu umění, zřejmě pod vlivem Otty Gutfreunda. Soubor plastik „Lidé a díla“ je unikátní kolekcí plastik znázorňujících práci a um českého člověka (Dělnická rodina, Slévač, Horník a zejména Kovář v řadě variací).
Mnohé plastiky byly realizovány s odstupem celých desetiletí, kdy se umělec vrátil ke starším studiím. Na přelomu 40. a 50. let soubor je doplnil Kovák, Svářeč, Technik a další. Celý soubor představuje 58 soch v různém provedení co do rozměrů a materiálu.

Ve své tvorbě se věnoval i náboženským tématům. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. Ve 20. letech vytvořil plastiky Ježíše a Mojžíše, které dnes shlížejí z Arcibiskupského semináře v Dejvicích.

Milan Benda

K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem (1941 v Praze – 2017). Ten absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prof. Vincence Makovského a po jeho smrti prof. Karla Lidického.
Umělecký vývoj Milana Bendy byl v nemalé míře ovlivněn dlouholetou spoluprací s jeho otcem, po tvůrčích pokusech ve studentských letech začal svou samostatnou činnost v roce 1968. Z jeho rané tvorby jsou nejvýznamnější díla – pamětní deska významného českého malíře Josefa Mánesa, portrét nositele Nobelovy ceny básníka Jaroslava Seiferta a další. V této době začal také pracovat jako restaurátor (kolonáda v Poděbradech, štuková výzdoba stropu v Trojském zámku, rekonstrukce barokní kašny v Postoloprtech). Kromě figurálních plastik je ceněna i jeho portrétní tvorba, která čítá na šest desítek děl. Nevyhýbal se ani nefigurativním motivům, jako je například Osvěžující plastika na tenisových dvorcích Sparty Praha.
Po otcově úmrtí vytvořil řadu plastik v životní (i nadživotní) velikosti, které zdobí hlavně parky. Jde převážně o motiv ženského těla v aktu. Také v komorní tvorbě se nejraději nechává inspirovat krásou ženského těla.

FOTO: Břetislav Benda

Břetislav Benda - 1 DSC02241Břetislav Benda - 2 DSC02288Břetislav Benda - 3 DSC02379Břetislav Benda - 4 DSC02287Břetislav Benda - 5 DSC02228
Další fotky
Břetislav Benda - 6 DSC02239Břetislav Benda - 7 opuštěná, benda 78-80 mramor, areál čtBřetislav Benda - OLYMPUS DIGITAL CAMERABřetislav Benda - OLYMPUS DIGITAL CAMERABřetislav Benda - 99 ježíš DSC02277Břetislav Benda - 999 DSC02271Břetislav Benda - OLYMPUS DIGITAL CAMERABřetislav Benda - 99999 břetislav benda šestka


Nepřehlédněte