Taťána Míková se narodila 30. dubna 1965 v Praze. Dnes ji zná snad každý televizní divák jako nekomerční „rosničku“ z televizního počasí. Málokdo však ale ví, že RNDr. Taťána Míková má vystudovaný obor meteorologie na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT a zároveň i na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Její život se však tímto směrem vůbec nemusel ubírat. V jednom z dřívějších rozhovorů vzpomínala, že jako malá chtěla být doktorkou, učitelkou nebo kadeřnicí. Dokonce jako malá ostříhala velikánskou plyšovou hračku, kterou dostala od dědečka a protože byla asi dost drahá, byl z toho tehdy průšvih. Naštěstí však zvolila jinou životní dráhu.
Počasí ale byla jasná volba, jak říká klasik. Už jako malá totiž s tatínkem pozorovala počasí i na leteckých radarech, které právě její tatínek vyvíjel pro civilní letectví a věděl, že je možné ho přepnout na jinou vlnovou délku. Díky tomu šly pozorovat srážky a tak si vlastně doma dělali takovou soukromou předpověď počasí. „My jsme podle toho například jezdili na motorce k babičce, když bylo nutné se vejít mezi dvě přeháňky,“ přiznala před deseti lety pro Novinky.cz
Svá vysokoškolská studia zahájila v roce 1983, úspěšně je zakončila v roce 1988, kdy hned nastoupila do Českého hydrometeorologického ústavu. Právě odsud se dostala v roce 1990 k moderování předpovědi počasí na televizních obrazovkách, tehdy však ještě jako zaměstnankyně ČHMÚ. Moderátorkou na plný úvazek se stala v roce 1994 a v České televizi později dokonce převzala místo vedoucí redakce počasí. Dodejme ještě, že co se vzdělání týče, tak v roce 1999 si své obzory rozšířila ještě kurzem videožurnalistiky.
Na obrazovkách České televize dále moderovala i jiné pořady, například Skoro jasno a Turbulence. Mimo to je ale činná i v odborné sféře, je autorkou nebo spoluautorkou řady vědeckých publikací a článků z oblasti klimatologie a meteorologie. Dokonce se podílela i na vzniku Atlasu podnebí Česka.
Taťána je vdaná, ale bezdětná, její životní motto zní: „Příroda nám dala iluze jako náhradu za to, co nejsme, a smysl pro humor jako náhradu za to, co jsme…“
Zdroj: Wikipedie
