Čingischán
Napoleon I. Bonaparte byl po dlouhou dobu vzorem válečnictví. Známe ale i jiné významné vojevůdce
I když francouzský vojevůdce a císař Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 – 5. května 1821) svedl za svůj život přes šedesát bitev, což je více než Caesar, Alexandr III. Makedonský, Hannibal Barkas a Alexandr Suvorov dohromady a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel i přizpůsobována jeho pojetí válečnictví, podíváme-li se hlouběji do dějin, najdeme i tam další, velice schopné vojevůdce…
Vládci největší pevninské říše v dějinách. Jak mongolské kmeny dobývaly svět
Středověcí Mongolové se živili především jako pastevci, kteří museli často kočovat. Spíše než pospolitým národem byli roztroušenými kmeny, jež bojovaly i mezi sebou. Jako válečníci neměli v době své největší slávy konkurenci – dokázali výborně ovládat malé, ale rychlé koně a současně střílet z luku. Ve 13. století se je však podařilo jednomu muži sjednotit. Tím mužem byl Čingischán, jeden z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Pod jeho velením i vládou následující dynastie Mongolové obsadili přes půl Asie a část Evropy.
Když Tataři zvítězili v bitvě na Lehnickém poli, střední Evropu před nimi zachránilo jen obrovské štěstí
Katastrofální porážka, kterou utrpěl slezský a krakovský kníže Jindřich II. Pobožný na Lehnickém poli 9. dubna 1241 nedaleko Vratislavi severně od našich hranic, znamenala pro Mongoly, zvané též Tataři, volnou cestu do střední Evropy. Tu před jejich rabováním zachránila jen šťastná náhoda.