Kara Mustafa

Léto pomalu končí. Ráno už je docela chladno a nad nedalekým Dunajem se vznáší hustá mlha. Komáři už zmizeli. Musí být již přesyceni naší krví, stejně jako ti pohani z vojska Kara Mustafy. Už dva měsíce obléhání a pomoc nepřichází. Zranění, hlad a nakonec i úplavice. A spánek. Nekonečná únava. Obránci ubývají a nemá je kdo vystřídat. Jak dlouho nás ještě bůh chce zkoušet? Janičáři zajíždějí až k pobořeným hradbám. Na kopích mají uřezané hlavy vesničanů. Chechtají se a jejich gesta jasně ukazují, co udělají s našimi hlavami, až se obrana Vídně zhroutí.