A pak se stalo něco, co naplnilo husity vírou ve vítězství a křižáky hrůzou. Kruciátám se v Čechách nedaří
Historické události mají obvykle desítky různých výkladů. Přesně podle úsloví, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Objektivita a realita často pláčou někde v koutě. Nemusíme chodit daleko. Husitské revoluční hnutí. Každý si jistě dobře pamatuje filmovou trilogii Otakara Vávry. Skvělí herci, skvělé davové scény. V tomto ohledu klobouk dolů a velký respekt. Pravdivost v nich však chodí o francouzských holích. Hus revolucionář a husité jako předvoj těch, kteří o pět set let později jásali nad příchodem pana prezidenta, který se právě vrátil z Hradu. Že přeháním? Jistě. Bylo to mým úmyslem. A dnešní doba nepřehání? Nesklouzli jsme k druhému extrému? Husité jako banda tupých lupičů, paličů a fanatických vrahů? Tlupy primitivů, které dokázaly jen ničit a bořit? Ani to není pravda. Zkusme ji uvést na pravou míru.