Svátkem Tří králů vrcholí dvanáctidenní vánoční období. Podle evangelia se 6. ledna původně slavil svátek Zjevení Páně. Svátek Tří králů se k němu přičlenil až ve středověku. Býval plný tradic, zvyků a věštění budoucnosti. Doma je zvykem odstrojit vánoční stromeček a uklidit vánoční dekorace.
Svátkem svatého Štěpána (26. prosince) Vánoce rozhodně nekončí. I další dny na přelomu starého a nového roku mají duchovní rozměr a jsou plné lidových tradic.
Tradice Tří králů je v západní liturgii završením Vánoc. V české tradici je to den, kdy se příbytky lidí, většinou na vesnici, žehnají těmi atributy, kterými kdysi tito králové obdarovali Betlémské dítě. V tento den se žehná voda, křída, zlato a kadidlo. Malí koledníci tedy vykuřují světnice kadidlem, kropí je svěcenou vodou a nad dveře píší jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Křížky mezi jmény neznamenají plus, nýbrž křesťanský kříž jako takový, a znázorňují Nejsvětější Trojici. V minulém století se objevila domněnka, zatím nepotvrzená, že jsou to počáteční písmena slov latinské věty, Christus mansionem benedicat, neboli Bůh žehnej tomu domu.