Požár Národního divadla. Pro někoho šlendrián, pro jiného úmysl
Stará matička nachází v hrnečku poslední krejcárek. Čeledín si odpustí po parném dnu na poli džbánek piva. Řemeslník, obchodník, pán s hůlkou a cylindrem v ruce. Ti všichni neváhají a skládají se na divadlo, které se začíná v Praze stavět. Bude jejich, bude národní. Peníze přibývají. Na cihly, na platy zedníkům, na honoráře přizvaným umělcům. Ne, to není ironie nebo výsměch snahám lidí, kteří kdysi žili. Peníze posílali i ti, kteří nikdy v Praze nebyli. Ale tak jako ve všem každá věc má svůj rub a líc.