Pomiňme nyní intriky, pomluvy a závist. Plivance a lži v tisku, který patřil lidem bez argumentů, ale s nekonečnou ješitností. Mám moc, tak tě zničím. Poznal ji architekt Zítek, malíř Mikoláš Aleš, skladatel Smetana. Nesmyslný spěch, aby vše bylo připraveno pro uvítání novomanželů, korunního prince Rudolfa Habsburského a Štěpánky, belgické princezny. Neustále odklady, změny termínů návštěvy, přiváděl servilní pražské konšely k šílenství.
Snaha zavděčit se Vídni byla doprovázena jejím pohrdáním, které hraničilo s potupou. Nedodělky byly zakryty závěsy, nebo velkými květináči. A pak přišel jedenáctý červen 1881. Vše dopadlo tak, jak jinak ani dopadnout nemohlo. V hledišti neusedla stará matička, nebo nádeník, nýbrž pražská honorace. Dodnes nic nového pod sluncem. Na skladatele Smetanu dokonce ani nezbyla vstupenka. Hrálo se dvanáct dní. Pak bylo divadlo uzavřeno a dokončovací práce započaly. Potěmkinova vesnice pro Vídeň byla úspěšná.
Léto toho roku bylo velmi bouřlivé. Rvačky mezi německými a českými studenty, kvůli univerzitě, byly na denním pořádku, a rakouská policie nevěděla, kam dřív skočit. Prvního července neznámí vandalové vytloukli přes čtyřicet oken německého, Stavovského divadla.
Uplynulo několik týdnů. Dřívější protipožární revize zjistila závadné kabely, na několika bleskosvodech. Byla nařízena jejich výměna. Práce začaly jedenáctého srpna, ale pro deštivé počasí byly přerušeny. Zámečník Václav Zinniburg a jeho pomocník Emil Jennisch. Mosazná pájka se ohřívala na trojnožce s dřevěným uhlím. O den později tuto dvojici překontroloval jejich mistr, a protože se počasí nelepšilo, poslal oba dělníky domů s tím, aby si vercajk nechali na místě.
Odešli v půl páté odpoledne. Ale již o půl hodiny dříve spatřil dým nad střechou divadla voják na vyšehradských hradbách. Byl vyhlášen poplach. Bizarní souhrou náhod byl signál vyhlášen současně ze dvou míst a obě zprávy se vyrušily. Další půlhodinu se nedělo vůbec nic. Profesionální hasičský sbor se právě na Olšanech loučil s kolegou, který spáchal sebevraždu. Na Karlově se právě opravoval vodojem a tlak vody nebyl dostatečný. Na střechu divadla se voda nedostala. Kdosi ulomil v přízemí několik hydrantů, a zatímco se hlediště topilo ve vodě, střecha byla v jednom ohni. Protipožární stěna nešla spustit, vadilo nedávno postavené lešení.
Tento šlendrián bude později posměšně komentován německým tiskem. Národní divadlo celé neshořelo. Zmizela střecha, hlediště a jeviště. Obvodové zdivo bylo zachováno. Oba klempíři, kterým původně hrozil doživotní trest za žhářství, byli odsouzeni pouze za nedbalost. Odseděli směšných sedm dní. Požár měl však i pozitivní vliv na české malicherné spory. Hádky ustaly. Na čas. Za šest týdnů se vybral na opravu divadla neuvěřitelný milion zlatých.
