Japonsko, to nejsou jen supermoderní technologie. Ani vlaky, kde vám kvůli několika minutám zpoždění vrátí jízdné. Není to ani jenom země svůdných a krásných gejš, sveřepých samurajů, ani nekonečného, čajového obřadu. Ba ani kvetoucí sakury, se sopkou Fudži v pozadí. Japonci, to nejsou jenom dokonalé stroje, s fanatickou pracovní disciplinou a poslušností. Japonci jsou lidé jako my, už jen proto, že si umí hrát.
Není to tak dlouho, co jsem se procházel po Staroměstském náměstí v Praze. Nikam jsem nepospíchal, nic jsem nekupoval, tak jsem měl dost času pozorovat okolí. Jakýsi starší japonský pár fascinovaně hleděl na uměleckého kováře v pilné práci. Pán cosi říkal šeptem své partnerce a pak projevil praktický zájem. Nakonec blaženě odcházel s replikami brnění středověkého rytíře a s mečem v podpaží. Zaujala ho zřejmě exotika a tradice této velmi vzdálené země, z opačného konce světa. Jeho sbírka se opět rozroste.