Pokud ano, tak se rovnou ptám, proč na ně dosud tak zvysoka kašleme? Bolševik neměl rád svobodu, avšak systém postgraduálního vzdělávání lékařů byl v pořádku, tj. fungoval a produkoval dobře vychované a též i prakticky vzdělané lékaře.
Samostatné zdravotnické záchranné služby (dále „ZZS“) vznikaly postupně v bývalých okresech bývalého Československa od počátku devadesátých let minulého století na základě vyhlášky ministerstva zdravotnictví z roku 1992. Formovaly se ze stanic záchranné služby, které byly spontánně zakládány v našich nemocnicích při odděleních ARO již od sedmdesátých let minulého století, aby poskytovaly náležitou profesionální přednemocniční neodkladnou péči (PNP) našim pacientům. Ano, tu neodkladnou zdravotní péči, kterou tehdejší LSPP nemohla z podstaty věci již uspokojivě poskytovat.
Když je nezbytné konat ihned, v řádu několika minut či v průběhu „zlaté hodiny“, pak nepochybně poskytujeme neodkladnou péči. A je jedno, zda v terénu nebo v nemocnici. Hlavním znakem této péče je, že se nedá naplánovat, pacienti se k této péči nemohou objednat. Veškerá ostatní zdravotní péče, kterou pacientům poskytujeme, je tudíž péčí odkladnou, dá se naplánovat, pacienti se k ní mohou objednat. A ať už se v učených knihách či v suchopárných vyhláškách dočtete jiná a další dělení zdravotní péče, uchovejme si prosím v paměti právě toto rozdělení na péči neodkladnou a odkladnou. Poté se v praxi neztratíme.