Byl to úspěch celého lidstva a lidé si tehdy opravdu vzájemně drželi palce. První lidé na Měsíci
Tehdy bylo půl čtvrté ráno, když jsem byl probuzen. Nikdy jsem tak brzy nevstával, a také i poprvé v životě jsem pil černou kávu. Připadal jsem si velice důležitě. Když je někomu třináct let a půl roku, tak ani není divu. Televizor Azurit, s maličkou, černobílou obrazovkou, ukazoval roztřesený, podivný obraz, občas přerušovaný diskutujícími, důležitými pány ve studiu. Bylo to velmi důležité ráno. Ocenil jsem ho až mnohem později, kdy mi došlo, jaké jsem měl štěstí, že jsem se na přistání člověka na Měsíci mohl dívat. Psal se rok 1969, a ještě to nebylo zakázáno. Být to o rok později, zřejmě by se již přímý přenos neuskutečnil.