• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Ten, který svléká. Jiří Načeradský ze soukromých sbírek

    13.4.2024
    Fefík

    Až do 12. května patří Villa Pellé výběru malířské tvorby Jiřího Načeradského, jedné z největších osobností českého poválečného figurálního malířství. Zaměřuje se na dvě nejvýraznější malířská období – na ikonická díla z let 1967–1972 a na období 70. let.

    Jedná se o dvě formálně rozdílné malířské etapy, které patří vůbec mezi to nejpůvodnější, co české malířství po roce 1945 v podmínkách socialistického státního zřízení vygenerovalo. Výběr děl pochází  výhradně ze soukromých sbírek.

    Název výstavy Krása bez závoje je odvozen ze stejnojmenného obrazu Jiřího Načeradského z let 1969–1974. Autor se patrně inspiroval korektním pojmenováním striptýzové revue, kterou v uvolněných letech Pražského jara a následnou setrvačností až do roku 1971 provozoval pražský podnik Varieté Praga, a dále stejnojmenným pořadem Československé televize, který otevíral otázky nahoty, erotiky a sexu v puritánském prostředí komunistické ideologie.

    Zaměříme-li se na název v souvislosti s malířským dílem Jiřího Načeradského, zjistíme, že ho lze vnímat jako přiléhavou metaforu, která charakterizuje jeho tvůrčí přístup k aktualizaci a proměně obrazu po moderně a po období oficiálního socialistického realismu. Je-li „krása bez závoje“ spojována s aktem striptýzu, pak striptýz není ničím jiným nežli „svlékáním“, které je „dráždivé“.

    Jinými slovy, Jiří Načeradský vstoupil coby fenomén do české poválečné malby jako ten, kdo „svléká“ klasický kánon obrazu, potažmo krásy, aby nalezl nový malířský výraz, který dráždí a irituje diváka. Svou potřebu vyrovnávat se se složitostí změn ve společnosti prostřednictvím zvýšeného pracovního nasazení řešil v souladu se svou povahou a způsobem vnímání, když „kult práce“ proměnil v tvorbu obrazů, v jejichž záplavě se ustaluje absurdita doby.

    Člověk v hlavní roli. Fotografie Eduarda Palíška v nové karlínské galerii

     

    Bubenečská galerie Villa Pellé se od přízemí po půdu zaplnila Načeradského ikonickými díly z let 1967–1972, která doplňuje jeho ne zcela zhodnocená tvorba ze 70. let i díla jeho poslední tvůrčí etapy po sametové revoluci.

    Výstava je poctou mimořádnému umělci, který se nikdy nebál jít proti hlavnímu proudu a společenským konvencím. Možná i proto dosáhl mezinárodního úspěchu a ovlivnil několik generací jeho následovníků,“ komentuje výstavu ředitelka galerie Vladana Rýdlová.

    Až na jednu výjimku expozici tvoří výhradně díla ze soukromých sbírek. „Podařilo se nám pro výstavu získat vrcholná díla z mnoha soukromých kolekcí, k naší radosti nikdo z oslovených sběratelů neodmítl. Všichni bez výjimky jsou z uspořádání této bilanční výstavy nadšeni, protože považují Načeradského dílo za nedoceněné,” uvádějí kurátoři výstavy Petr Vaňous a Petr Mach.

    Jiří Načeradský (1939–2014) je zastoupen sedmi díly ve sbírce pařížského Centre Georges Pompidou, jeho obrazy jsou vystaveny ve stálých expozicích pražské Národní galerie, Středočeské galerie v Kutné Hoře, bratislavského Art Musea Danubiana a celé řady regionálních galerií.

    FOTO: Jiří Načeradský ve Ville Pellé

    Jiří Načeradský ve Ville Pellé - 5 Načeradský vatelieru-1992_archiv-Petra-MachaJiří Načeradský ve Ville Pellé - 2 kudlanka_alpa_1980collett_prague_munich_galerie pelléJiří Načeradský ve Ville Pellé - 4 Unos-1967-Galerie-Zlata-husaJiří Načeradský ve Ville Pellé - 1 Krasa-bez-zavoje-1969-74_soukroma-sbirka gpJiří Načeradský ve Ville Pellé - 3 Kudlanky-1974-Sbirka-Roberta-Runtaka gal pellé

     

    Zdroj: Galerie Villa Pellé + Praha 6



    Nepřehlédněte