Teď to jeho kolega ze stejné instituce posunul ještě o úroveň výš. Podmínku dal otčímovi, který roky znásilňoval nevlastní dceru. S četností asi tak pětkrát týdně. Chtěl mu dát totiž šanci, aby prokázal, že toto „jednání bylo zcela mimo jeho běžný způsob života“. Pětkrát týdně a roky? Jak asi soudce rozumí slovu běžný?
Korunu tomu ovšem nasadil znalec, jehož posudkem se soudce ve svém rozhodnutí řídil – jednání pachatele prý na dívku zásadní negativní dopad nemělo a „může vyváznout bez následků“. Drtivá většina psychologů a odborných studií přitom tvrdí pravý opak – něco takového považuje za velmi nepravděpodobné. Důkazem toho je nakonec i zoufalý čin samotné oběti, která se po vyslechnutí rozsudku pokusila o sebevraždu. A soudnímu znalci vzkázala, že mu přeje, aby zažil jen z poloviny to, co ona.
Bagatelizování viny sexuálních predátorů je podle odborníků alarmující. Zvlášť, když oproti tomu si za pěstování konopí nebo „silné“ řeči na internetu můžete jít „sednout do chládku“ i klidně na několik let. To ale asi soudci vnímají za společensky mnohem nebezpečnější, než je „jenom obyčejné“ znásilnění!
Zdroj: Autorský text
