Architekt Emil Přikryl přišel na svět 28. prosince 1945 ve slezském Bílovci v rodině malíře a učitele výtvarné výchovy Emila Přikryla staršího (1912 – 2001).
V letech 1962–68 vystudoval fakultu architektury ČVUT v Praze v ateliéru profesora Františka Cubra (1911 v Praze – 1976 tamtéž). V roce 1968 se František Cubr stal profesorem Školy architektury AVU, Emil Přikryl tedy pokračoval ve studiu na AVU (1968–72). Současně se stal v roce 1969 členem Školky SIALu pod vedením Karla Hubáčka (1924 v Praze – 2011 v Liberci), později Atelieru 2 Stavoprojektu Liberec.
V roce 1982 pracoval půl roku v ateliéru Josefa Paula Kleihuese v Západním Berlíně. V Západním Berlíně také realizoval se svými kolegy ze SIALU Johnem Eislerem a Jiřím Suchomelem sociální bytový dům pro IBA (Internationale Bauausstellung) Berlin.
Od roku 1989 byl členem skupiny Středotlací, reprezentované především projektanty libereckého Stavoprojektu.
V roce 1990 opustil SIAL a byl jmenován docentem (1991 profesorem) na Škole architektury AVU, kde působil do roku 2018.
Na přelomu let 1995-96 představila pražská Galerie Jaroslava Fragnera dílo jeho a jeho žáků výstavou Emil Přikryl a jeho škola, časem vyšla kolektivní publikace téhož jména.
Jakožto mimořádná osobnost na poli architektury obdržel Emil Přikryl Poctu České komory architektů 2009, v roce 2012 Cenu Ministra kultury za architekturu a v roce 2018 Čestný doktorát UMPRUM.
Architekt Emil Přikryl vytvořil několik projektů rodinných domů. Jeho první návrh, rodinný dům režisérky Věry Chytilové, realizovaný v pražské Troji v letech 1974–75 (projekt 1970-72), byl nazván „domem roku“ a byla mu věnovaná náležitá pozornost, další tři projekty pro rodný Bílovec si svou cestu na výsluní teprve razí.
V letech 1980-83 bylo v České Lípě podle jeho návrhu postaveno nákupní středisko Uran (nyní obchodní dům Banco), za nejzdařilejší Přikrylovo dílo je považována jeho rekonstrukce Galerie Benedikta Rejta v Lounech.
„Význam Přikrylovy práce pro formování české architektury je zřejmý i ze skutečnosti, že několik jeho návrhů, ač nerealizovaných, se stalo ve své době mezníky nebo oživuje dodnes český architektonický diskurz. Vítězný soutěžní návrh na regionální muzeum v Mostě z roku 1975, soutěžní návrh dostavby Staroměstské radnice z roku 1987 nebo projekty pro Generální konzulát v Šanghaji z let 1988–1990 dodnes představují významné, inspirující reference. S odstupem času stále jednoznačněji přesahují své stylové i dobové zařazení,“ uvedli páni architekti Císler, Lábus, Pelčák, Šafer a Ševčík, porotci Pocty České komory architektů v roce 2009.
„Jestliže v sedmdesátých a osmdesátých letech tento architekt velmi podstatně ovlivnil tehdejší architektonickou tvorbu a generaci svých vrstevníků a mladších architektů, v posledních dvaceti letech možná ještě výrazněji zasáhl do vývoje české architektury rozhodnutím věnovat se naplno pedagogické činnosti na Škole architektury AVU v Praze, ze které za jeho působení vyšlo mnoho výrazných osobností. V přeneseném smyslu slova lze říci, že Přikryl prostřednictvím svých absolventů dále pomáhá posouvat hranice kvality architektonické tvorby v České republice.“
Zdroje: Marta Koubová: Domy Emila Přikryla v Bílovci, UP v Olomouci, 1995-8; O. Císler, L. Lábus, P. Pelčák, J. Šafer, O. Ševčík: Odůvodnění rozhodnutí odborné poroty Pocty ČKA 2009; kolektiv: Emil Přikryl a jeho škola, Arbor vitae, ČKA, 2010; archiweb
