Jaká byla vaše cesta k bojovým sportům?
Věnuje se jim sestra Martina. Když kdysi přicházela domů, dala mi často ránu, já běžel do pokoje a brečel. Tak jsem ty sporty začal dělat taky, abych se ubránil. I když jsem začínal míčovými hrami a chtěl dělat florbal, rozhodl jsem se pro bojové sporty. A nelituju. Mimochodem, dělal je i můj táta, ten mi dal základy, věděl, jak se zachovat při rvačce na ulici, takže jsem to měl vlastně určeno dávno dopředu…
A potřeboval jste někdy ubránit se třeba nějakému napadení?
Naštěstí ne a doufám, že k tomu ani nedojde. Ani bych to nikomu nepřál. Když by mi chtěl někdo ukrást mobil, raději bych mu ho dal a utekl. Něco jiného by bylo, kdybych byl v ohrožení života.
Co pro vás znamenají všechny medaile, které jste vybojoval?
Samozřejmě jsem rád, závody pro mě ale nejsou všechno. Mnohem radši trénuju. Sám nebo s tátou. Několikrát týdně jezdím trénovat na po celé Praze.
Jak často?
Každý všední den. O víkendu trénuju děti.
Tak to máte disciplínu!
Disciplína je můj táta… Když nám na prvním závodě ukazovali medaile, řekl: „Teď se nedívej, prohlédneš si ji až doma“. A měl pravdu.
Jaké to na závodech je?
Záleží, kdy člověk přijde na řadu. V Rumunsku, kde jsem soutěžil loni, jsem závodil brzy a pár dnů poté měl relax, to bylo fajn. Když ale člověk přijde na řadu až později, před závodem je nervózní a pobyt si moc neužije. Ale nestěžuju si.
Co zajímavého jste díky bojovým sportům zažil?
Velkou zkušeností pro mě bylo třeba trénování s vojáky ze speciálních jednotek NATO v Bruselu, kam nás pozval major René Krátký. Dalo mi to zabrat. Byli tam i šedesátníci, kteří zvedali to samé, jako dvacetiletí chlapi. Jakoby si chtěli sáhnout na samé dno svých možností.
Při bojových sportech studujete. Jak to stíháte?
Druhým rokem studuji Střední odbornou školu pro administrativu EU. Mám zásadu, že nejdřív škola, pak sporty. Školu mám naštěstí deset minut od domova a o žádný individuální plán studia jsem nežádal.
Chtěl byste se v budoucnu bojovými sporty živit?
Můj plán je závodit třeba do třiceti, pak bych chtěl mít vlastní tělocvičnu, přičemž sportu bych se chtěl věnovat při práci někde v kanceláři.
Josef Ptáček (16)
Dlouhodobý a elitní reprezentant ČR v bojových sportech. Patří mezi úzkou skupinu všestranných závodníků. Věnuje se Grapplingu, MMA, brazilskému jiu-jitsu, Fightingu a Hand to hand. Trojnásobný vicemistr světa v Grapplingu, vicemistr Evropy ve Fightingu, několikanásobný mistr i vicemistr ČR v BJJ, Grapplingu a Fightingu, mnohonásobný vítěz mezinárodních závodů a turnajů, pátý na MS v Rumunsku atd. Byl nominován na sportovce Středočeského kraje a v anketě Talent-sportovec metropole se umístil na 3. místě. Městskou částí Prahy 20 byl oceněn za mimořádné sportovní úspěchy.
