Luboš Nigrin a Roman Brykner trávili dlouhé hodiny společným hraním počítačových her, kdy donekonečna zabíjeli různé příšery s jediným cílem – dostat se do vyššího levlu. Ve skutečném životě ale byli dost nepoužitelní – nikde nepracovali a Lubošově sestře, u které bydleli, nepřispívali ani na jídlo, ani na nájem. Nigrin byl ještě k tomu v podmínce kvůli finančním machinacím a „na krku“ mu visel dluh dva miliony korun.
Žádný plán nikdy nevyjde
Vymyslel proto „báječný“ plán – Bryknerovi namluvil, že nejjednodušší by bylo oloupit nějakého taxikáře. Vykládal mu, že by u sebe mohl mít klidně i dvacet tisíc. Měl by být starší, aby neměl takovou sílu, až se bude bránit. A také už určitě nebude mít malé děti. U jejich budoucí oběti to ale neplatilo, dva měsíce po smrti náhodně vybraného taxikáře Stanislava Maška přišlo na svět jeho dítě – jako pohrobek.
Smrt pro čtyři tisíce
Maška si ti dva vybrali 25. února 2012 těsně před půlnocí. Věkově odpovídal jejich plánu a také měl ze tří čekajících taxíků na „štaflu“ nejhezčí vůz – bílého superba. A to se mu bohužel stalo osudným. Nigrin a Brykner se od něj nechali odvézt k autobazaru do odlehlé ulice a když došlo na placení – chtěl po nich 122 korun – začali ho bodat do krku, do hrudníku, do hlavy a do ramene. Celkem mu zasadili 28 bodných a řezných ran. Jak se později přiznali, o peníze mu vůbec neřekli a začali ho hned bodat. Nedali mu tak vůbec žádnou šanci. A zisk celé jejich „operace“, kvůli které musel sedmačtyřicetiletý taxikář zemřít? Pouhé čtyři tisíce korun!
Přitom zpočátku podle Nigrina ani o vraždu jít nemělo. Že bude zabíjet ho údajně napadlo až v taxíku, ze strachu, že je Mašek pozná a prozradí. Podle soudního znalce neměl taxikář šanci přežít, nepomohla by mu ani okamžitá lékařská pomoc. „Tím, že došlo k takovému množství bodných ran, tak poškozený musel velmi trpět. Musel vnímat, že je ohrožen, je bodán, umíral v průběhu několika minut,“ řekla při vynášení prvního verdiktu v kauze liberecká soudkyně Eva Drahotová.
Školácká chyba
Mrtvé tělo taxikáře ukryli do zavazadlového prostoru a auto převezli do slepé ulice vedle teplárny v Jablonci nad Nisou. Tam také druhý den ráno policisté pomoci mobilního telefonu auto i se zavražděným mužem našli. Nalezené daktyloskopické a biologické stopy je ovšem v pátrání nikam neposunuly. Jak později vyšlo najevo, u finančních trestných činů se obžalovaným a odsouzeným obvykle otisky prstů nesnímají. A moc nepomohly ani záznamy pouličních kamer, které zachytily oba mladé vrahy těsně před tím, než nasedli ke své oběti do taxíku. Nedalo se z nich totiž poznat, o koho jde. Na několik týdnů tak vyšetřovatelé stáli na místě.
Štěstí se na ně usmálo až koncem dubna – v opuštěném vraku stojícím v Jablonci nad Nisou policisté našli doklady mrtvého taxikáře, které tam „schoval“ vrah. Vrak patřil Nigrinovi, který se nápadně podobal jednomu z mužů ze záznamu, a ještě během výslechu se potvrdilo, že jeho otisky prstů odpovídají těm, které se našly v taxíku. Netrvalo dlouho a Nigrin se přiznal. Pak prozradil i jméno svého kumpána, který se po zadržení přiznal také.
Tvrdé tresty
Soudce nejprve poslal Nigrina na 25 a Bryknera na 21 let do vězení. Po odvolání k Vrchnímu soudu se dočkali snížení trestů na 20 a 18 let. I s touto délkou trestu nesouhlasili, a podali proto dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten ale jejich tresty potvrdil. A rodině zavražděného muže měli zaplatit dva miliony korun. Tragickou ironií osudu šlo přesně o částku, která byla pro Nigrina hlavním motivem k vraždě.
Zdroj: Český rozhlas, Wikipedie, iDNES.cz
