Na okraji bývalého vojenského cvičiště u Kolína se zabydleli vzácní korýši. V tůních, které tam Pozemkový spolek Huslík při místní organizaci ČSOP Polabí vybudoval teprve před dvěma lety, se letos objevily desítky listonohů letních, a to na místě, kde jejich výskyt dosud žádná nálezová databáze nedokládala.
Místo pod svahem bylo sice přirozeně vlhké, jenže dlouhá léta sloužilo jako černá skládka. Spolupracovník spolku Pavel Brodecký popsal, jak ochránci přírody plochu předloni vyčistili a vyhloubili tam tři malé tůně. Výsledky na sebe nenechaly čekat. „Hned první rok se nám tam objevily kuňky a žábronožky letní, typičtí obyvatelé periodických tůní,“ říká Brodecký. Letošní sezóna přinesla překvapení navíc, protože po delším suchém období a několika vydatnějších deštích tůně oživily i listonohové.
Jak se tam ocitli? Brodecký nabízí dvě vysvětlení. Vajíčka listonohů mohla být ukryta přímo v půdě, protože odborná literatura uvádí, že snesou přežít v suchu dvacet až třicet let. Alternativně se mohla přenést na kopytech zvířat nebo kolech motocyklů z blízkých lokalit, kde se druh prokazatelně vyskytoval. V širším okolí na Kolínsku jsou listonohové doloženi už od 80. let minulého století, poslední záznam z okolí pochází z roku 2021.
Žábronožky i listonohové patří mezi lupenonožce, vývojově starobylou skupinu sladkovodních korýšů dokonale přizpůsobenou životu v dočasných vodních plochách. Jejich klíčovou výhodou je schopnost vajíček přečkat v suché půdě dlouhá léta a počkat na návrat vody.
Jan Moravec z ČSOP připomíná, že periodické tůně bývaly běžnou součástí lužní krajiny, kde vznikaly při rozlivech řek. Regulace toků a intenzivní zemědělské využívání niv je z krajiny postupně vytlačily. „Ve druhé polovině minulého století se oázami těchto druhů stala vojenská cvičiště, rozježděná vojenskou technikou,“ uvádí Moravec. Právě na okraji jednoho z takových bývalých cvičišť na Kolínsku nyní nové tůně stojí.
Finanční podporu na jejich vybudování poskytl Nadační fond Veolia.
Zdroj: autorský text / ČTK
