Vakoveverky jsou nezvyklí domácí mazlíci. Proč jste se rozhodl je chovat?
Tenkrát jsme s přítelkyní, teď už manželkou, byli oba studenty zoologie na PřF UK. Po chovu malých ještěrkek, pakobylek, či dalšího hmyzu jsme chtěli zkusit něco většího. Manželka narazila na vakoveverky, které pochází z Austrálie. Že prý se dají chovat, ale není to úplně jednoduché i když bychom si s chovem měli poradit. Opravdu nás zaujaly svým vzhledem a způsobem života. Žijí sociálním životem ve skupinách a komunikují mezi sebou za pomoci celé škály zvuků.
Jaké byly začátky? Od začátku jste je měli v bytě?
Ano, celých těch 6-7 let je máme v Praze v bytě. Venku se moc chovat nedají, protože by jim byla zima. Na začátek jsme koupili nepříbuzný pár, abychom měli v budoucnu mláďata. Postavil jsem doma větší klec a za půl roku už jsme měli první mláďata. A pak každé další tři měsíce. Takhle to pokračovalo do poloviny roku 2015, kdy nám uhynul sameček, už byl starší a nezvládl letní horka. Od té doby máme naši samičku s její dcerou a už je dále nemnožíme. Vakoveverky chováme celkem sedm let a za tu dobu jsme odchovali kolem čtyřiceti mláďat.
Takže může vakoveverky chovat v bytě každý?
Každý chovat vakoveverky nemůže, není to úplně lehké a člověk se o ně musí starat a snažit se, pokud je chce mít alespoň trochu ochočené. Pro děti nejsou ideální vůbec.
Čím je chov tak náročný?
Vakoveverky se chovají v kleci, ideálně kovové. Dřevěná konstrukce totiž nasaje moč a nikdy ji neomyjete. Minimální rozměry klece pro dvě vakoveverky je 60x60x80 centimetrů. Pokud chcete zvířata množit, pak raději více. Obecně řečeno čím větší, tím lepší. Já jsem klec stavěl sám, použil jsem hliníkové profily a plastové spojky, jako dno slouží krabice z IKEA. Pletivo máme kovové, potažené PVC.
Je důležité, aby klec byla z kvalitních materiálů a jen z některých. Levné pochromované nebo zinkové klece jsou nevhodné, stejně jako levně galvanizované. Jde o to, že vakoveverky jsou velice citlivé na chemii a těžké kovy. Z levných klecí a pletiv se odlupují (nebo olizováním dostávají do těla) miniaturní částečky (chrom nebo zinek). Postupně se pak vakoveverky otráví a do roka můžou uhynout. V zajetí jinak žijí klidně i 10 let.
Jde tedy jen o výběr vhodné klece?
Ne tak úplně. V místnosti se zvířaty se nesmí kouřit, na omývání klece lze používat pouze čistou vodu. Klec se čistí po dvou týdnech, když nemáte samce, tak po třech. Vodu vakoveverky pijí z napáječky, mláďatům se ukáže, jak funguje a pak už to umí. Voda se však smí použít jen kojenecká! Nikdy ne z kohoutku, chlór je postupně otráví. Navíc je třeba počítat s tím, že jsou to noční zvířata. Občas dělají slušný rámus a člověk se v noci párkrát probudí a jde zvířata zkontrolovat, jestli jsou v pořádku.
Čím se takové vakoveverky živí?
Je vhodné krmit je podobnou stravou, jakou by měly v přírodě. Tedy 75 % stravy tvoří ovoce nebo zelenina. Naše jedí jablka, hrušky, okurky, sladké papriky a mrkev. Ne všechno je však pro ně vhodné, něco je i jedovaté. Proteiny v podobě moučných červů, cvrčků, piškotů, dětské přesnídávky a psích granulí by měly tvořit 25 procent stravy. My dáváme každý den jednoho červa a jednu granuli pro jednu vakoveverku.
Je potřeba každý den dát do misek čerstvé ovoce, nebo zeleninu a zmíněné granule, obojí krájené na kostičky. Granuli dáváme měkkou, tu mají nejraději, tvrdé moc ne. Tu je třeba také rozkrájet na malé kousíčky. Červy dáváme každému zvířeti zvlášť z pinzety, nebo ruky. Ty jim totiž chutnají nejvíc a jedna vakoveverka by je sežrala ostatním.
Tak alespoň krmení není komplikované.
Krmení samotné tak složité není, jen je třeba bedlivě koukat, jestli vakoveverky tloustnou, nebo hubnou a podle toho měnit množství červů a granulí, nebo piškotů, či přesnídávky. Pokud je samička těhotná, má mláďata v kapsičce (jako klokan), kde jekojí,a musí tedy dostávat proteinů více.
Když se i přesto někdo rozhodne chov zkusit, co byste doporučil?
Hlavně si zjistit všechny podrobnosti a informace předem. Vakoveverky je vhodné chovat alespoň dvě, buď dvě samičky, klidně ségry nebo nepříbuzný pár. Případně samce a víc samiček. Více samců nejde dát dohromady, většinou se perou. Pokud máte mláďata, musíte je dát jinam, než pohlavně dospějí, aby se pak zpětně nekřížili. Chov jedné vakoveverky je reálný, ale je to pro ni spíše dost smutné. Pokud se jí nevěnujete každý den několik hodin, začne mít deprese a končí to smrtí. Většinou si hryžou sami sobě ocas, dostane se jim do rány infekce a uhynou. Takže silně doporučuji alespoň dvě vakoveverky dohromady.
Přinesl vám tak náročný chov i pěkné zážitky? Stojí to vůbec za to?
Jsou to nádherná zvířata, a pokud se jim denně věnujete, hezky se dají ochočit. Holčičky jsou vždy krapánek plaší a trvá to déle. Ale my je máme moc rádi a přes veškerou náročnost bychom neměnili. Množili jsme je 6 let a náš chovný pár dal na svět ke čtyřiceti zdravým mláďatům. Jsou to velmi společenská zvířata a můžete se s nimi mazlit. Přes den sedím třeba u počítače, tak si oblíbenou vakoveverčí kapsu z fleecu, ve které spí, vytáhnu i s nimi. Máme na ni takový popruh, takže si ji pověsím kolem krku a chodím po bytě.
Vakoveverky hned zbystří a jdou se třeba podívat ven, co se děje. Vůbec jim to nevadí, ony totiž přes den úplně nespí. Často se tam vrtí, čistí se navzájem a podobně. Jsou rády za kontakt s člověkem.
