Je to jedna ze dvou tramvajových smyček, takzvaných tramvajových nádraží, nedaleko strahovského stadionu, které byly postavené v roce 1948 k jednomu jedinému účelu. Bylo to místo, kam tramvaje a autobusy přivážely a odvážely účastníky a návštěvníky všesokolských sletů, později spartakiád.
Jakmile však tudy přestaly proudit davy sportovců a návštěvníků spartakiádního Strahova, byly už od konce 80. let minulého století dlabačovská smyčka i smyčka Královka využívané jen sporadicky a hlavně chátraly.
Opuštěný kout Šestky ožil
„Posvítili jsme si na další opuštěný kout a tentokrát jsme vdechli nový život tramvajové smyčce. Dříve tudy proudily desetitisíce lidí na spartakiádu, dnes sem veřejnost může přijít za kulturou nebo jen tak posedět. Tramvajová smyčka a přilehlý mostek má teď kromě dopravní funkce i společensko-kulturní,“ popsala zmrtvýchvstání tramvajové smyčky radní pro oblast kultury Hana Třeštíková (Praha Sobě).
Kromě nástupní a výstupní stanice pro cestující speciální tramvajovou linkou č. 42 má smyčka Dlabačov v Praze 6 další funkci. Nově zde funguje bistro Točna. Lidé mohou přijít za občerstvením a do budoucna také na ranní jógu, s dětmi na divadlo nebo večer na komorní koncert. Město tak pokračuje ve zvelebování zapomenutých či nepříliš využívaných zákoutí ve veřejném prostoru a vrací do nich nový život.
Smysluplné místo
„Na projektu se mi líbí, že spojuje oživování veřejného prostoru, záchranu unikátního schodiště s hřibovou konstrukcí i lásku k městské hromadné dopravě a historickým vozidlům. Díky tomu vzniklo nové místo pro trávení volného času s jedinečnou atmosférou. Během léta tu zastavuje historická linka 42. Cestu si užijí fanoušci městské hromadné dopravy i lidé, kteří chtějí poznat nejkrásnější místa metropole. Nově si mohou dát limonádu nebo pivo v odstaveném vozu T3 nebo na opraveném schodišti na Dlabačově,“ popisuje současný stav smyčky Adam Scheinherr (Praha Sobě), náměstek primátora pro oblast dopravy.
„Jsme rádi, že tramvaj, která již dosloužila v pravidelném provozu v Praze, najde další uplatnění v podobě kavárny a nadále bude cestujícím k užitku,“ dodává Jan Šurovský, člen představenstva a technický ředitel povrchové dopravy Dopravního podniku hl. m. Prahy.
Autentický veřejný prostor
V otevřeném výběrovém řízení zvítězila nabídka místních aktérů Ondřeje Kužílka a Jana Řídkého. „Projekt s názvem bistro Točna transformuje prostor tramvajového obratiště na venkovní bistro s kulturním přesahem s cílem využít a zachovat autentický charakter místa,“ říká popis projektu. Autoři projektu podobu a využití architektonicky zajímavého prostoru, evokující historii místa, konzultovali také v rámci workshopu uspořádaném mezinárodní vysokou školou architektury ARCHIP.
„Chtěli jsme najít někoho, kdo dokáže nabídnout program obyvatelům Prahy 6, studentům z nedalekých škol ale třeba i seniorům či rodičům s dětmi. Další podmínkou byla nabídka kvalitního občerstvení a schopnost zapojovat do dění místní kulturní aktéry. To vše má naplnit myšlenku, jak dát tomuto místu nový impuls a nabídnout nový prostor především pro místní komunity,“ připomíná ředitel Kreativní Prahy Petr Peřinka.
„Celému prostoru se snažíme vtisknout nový nádech, ale zachovat odkaz na původní význam místa. Aktuálně se soustředíme na kvalitní gastronomii, ale do budoucna plánujeme také více kulturních akcí,“ připojuje názor za autory a vítěze výběrového řízení Ondřej Kužílek. Součástí projektu se staly také dnes už ikonické Pražské stolky a židle.
Tramvaj č. 42
Dlabačov bude nadále sloužit také tramvajím, zejména jako zastávky turistické tramvajové linky s číslem 42. Dopravní podnik objekt citlivě obnovil, například kovové prvky a zrezlé a poškozené zábradlí je natřené původní červenou barvou, která ho historicky odlišuje od nedaleké modré smyčky Královka, druhým historickým tramvajovým nádražím na Šestce. Bistro Točna bude zatím fungovat sezónně, do budoucna se však uvažuje o celoročním využití.
Turistická tramvaj propojuje městské památky okružní jízdou. Na lince se střídají historické vozy, nejstarší z doby rakousko-uherské monarchie, ale také vozy T1, T2 a T3 z přelomu 50. a 60. let 20. století.
