Projekt Labyrint nabízí prostor pro současné umělce prostřednictvím neinvazivních uměleckých intervencí, interaktivních zón a sezonních prací v zahradách Zámku Troja. Jeho dramaturgie je otevřená jak tradičním, tak i alternativním a experimentálním přístupům.
„Dramaturgie se zaměřuje na nenásilné, krátkodobé, místně specifické umělecké realizace současných autorů a autorek. Počítáme s postupným využitím všech devíti ohraničených ploch velkého labyrintu, letošní rok je pilotní, jsme v labyrintu poprvé, a proto prostor opatrně testujeme. Naší snahou je komunikovat projekty k veřejnosti, nabízet program, který ji dokáže přitáhnout k aktuálním společenským a uměleckým tématům,“ uvedl kurátor projektu Ondřej Horák (Fuczik). Oslovení umělci a umělkyně umísťují své práce do prostoru labyrintu tak, aby je návštěvníci mohli vnímat jako součást prostoru zahrady a jejího okolí.
Matouš Lipus – Vandal
Sochy a objekty Matouše Lipuse formálně vycházejí z čistě klasického sochařství. Tradice formy i námětu je pro něj platformou k reinterpretaci těchto nadčasových vizuálních modelů, které záměrně využívá a posouvá do současnosti. Nejčastěji se referenčně vztahují k figurálnímu sochařství, od románských a gotických příkladů přes lidovou plastiku po civilismus první poloviny 20. století. V posledních letech jeho práci také charakterizují environmentální sochařské přesahy související s tématem klimatické krize a snahou o udržitelnost.
Matouš Lipus je sochař a lesní zahradník, absolvent ateliéru sochařství na pražské UMPRUM (2016). Pro Labyrint Troja vybral sochu Vandala (Vandal trojský), jedná se o ne-lidskou bytost, figuru, která volně asociuje naši současnou i blízkou budoucnost života společnosti v post-antropocentrické době.
Slávka Hajdeckerová – Vlajky
Fotografka Slávka Hajdeckerová se věnuje časosběrné, dokumentární, reportážní a umělecké fotografii. Často pracuje s významovými vrstvami intimity místa a specifickým způsobem používá hloubku a vrstvy obrazu k zachycení kompozic okolního prostředí. V Labyrintu umístila sérii s motivy ze zahrady a prostředí Zámku Troja pod názvem Vlajky, které v rámci trvání výstavy průběžně obmění.
Aleš Novák – Píseň o naději
Aleš Novák je intermediální umělec a pedagog pohybující se volně napříč výtvarnými obory. S důvtipem a precizností sobě vlastní používá institut improvizace, etablovaný v seriózní metodu umělecké práce. Středobodem jeho dlouhodobého zájmu jsou malířství, sochařství a architektura. Absolvoval pražskou UMPRUM, kde studoval v ateliéru sochařství pod vedením Kurta Gebauera, Dominika Langa a Edith Jeřábkové. Architekturu vystudoval na liberecké Fakultě umění a architektury, kde také v současnosti pedagogicky působí. V malbě a sochařství pracuje nejčastěji s motivy historických slohů a žánrů. Krajinomalba je pro něj univerzální platformou pro různé série obrazů odrážející existenciální stránku života.
Socha Píseň o naději je volným pokračováním dosavadní sochařské tvorby inspirované historickými slohy.
Nicolas Prokop – Sdílení žížalího těla
Nicolas Prokop je multidisciplinární umělec a čerstvý absolvent UMPRUM. Pracuje v médiu audiovizuální instalace, vychází ze sochy a často se zapojuje do bezprostředního okolí. Ve své umělecké praxi často pracuje s přírodními materiály se silným zaměřením na dematerializaci a rematerializaci v organické estetice. V Labyrintu umístil patnáct metrů dlouhou plastiku z přírodních materiálů s názvem Sdílení žížalího těla, která je určena k obývání a odpočinku jak pro nelidské, tak pro lidské tvory.
Zdroj: GHMP
