O Jirnech natočil i amatérský film, který namluvil herec Jan Kanyza, na dalším videu je zachycena procházka obcí, doprovázená vánočními melodiemi. Především má ale moře fotek a vnitřní disciplínu všechny je zakládat a přiřazovat k oblastem, ke kterým patří.
Obec Jirny asi před osmi lety dokonce vydala publikaci o své historii, kterou Václav Jelínek připravil spolu s Alešem Střechou a Františkem Antošem, potomkem rodiny Antošů, která v obci založila rybářství i dosud slavnou hospodu. „Pan Antoš se vydání knížky bohužel nedožil,“ říká Jelínek.
Díky fotkám a dalším dokumentům se lze dozvědět, že v Jirnech kdysi bývaly dvě likérky, plno malých obchůdků, řemeslníků-mistrů svého oboru, fotky přibližují radostnou atmosféru osvobození obce Rudou armádou, zachycují činnost místní školy, hasičů, sokolníků, myslivců, zahrádkářů, skautů i fotbalistů, kteří hrají třetí ligu. „V nejrůznějších novinách bývají uvedeny jen tabulky, jak fotbal dopadl, naši fotbalisti by si zasloužili víc, třetí liga už je něco,“ uvedl Václav Jelínek pro Náš REGION.
Série fotek a dokumentů zachycuje také slavné, kteří jsou nebo byli s Jirnami nějak spojeni. Je mezi nimi kupříkladu zpěvák Milan Drobný nebo malířka Dana Gregorová. Z těch zesnulých třeba herec Jiří Sovák. „V jednom šanonu shromažďuji i parte, bohužel jich přibývá,“ řekl Jelínek. Je v penzi, dříve se živil jako lakýrník, focení, sbírání fotografií a dokumentů bylo jeho koníčkem. „Moje práce mě bavila, byl jsem pořád mezi lidmi a nebyl jen na jednom místě,“ dodal. Domů se však vždy vracel rád. Věnuje se i malbě, na mnoha obrazech zachytil právě Jirny a detaily jejich běžného života.
Mnohé pěkné se vytratilo
A jak se obec za léta, co v ní pan Jelínek žije, změnila? „Dobré je, že zde máme zdravotní středisko nebo lékárnu, to dřív nebylo. Akce sice stále děláme my zahrádkáři, pak baráčníci nebo hasiči, o pospolitost lidí se snaží spolek SOS Jirny, jinak to ale upadá. Dřív tady bývalo plno malých obchůdků, lehce jste sehnala řemeslníka, lidé se spolu bavili, v hospodách se zpívalo,“ rozmluvil se jirenský rodák a patriot.
„Dnes to ale upadá. Navíc jsou zastavěna pole, skoro není slyšet skřivánka, bažanti nebo zajíci jsou vylekaní, a jakmile se přiblížíte, hned utečou. Rozčiluje mě i to, že místní rodiče vozí děti do školy v Jirnech autem. Já jsem chodil do obecní v Jirnech, do měšťanky ale do Klánovic, v zimě autobusem, v létě na kole, bylo to pěkné. Vesnice by měla zůstat vesnicí, Jirny jsou bohužel nyní obklopeny průmyslovými halami. Mnohé pěkné se vytratilo, přesto se stále snažíme,“ uzavřel pan Jelínek.
